Vše začíná už v pátek večer, den před samotnou výpravou do lesa. Dobrovolníci se scházejí v turistickém centru na náměstí ve Stráži pod Ralskem. Předtím, než budou moci samostatně hlídkovat po lesích, je čeká teoretická průprava. Nakonec dorazí 12 nováčků, organizátoři jsou většinou zvyklí na větší účast. „V zimě máme často kapacitu zcela zaplněnou,“ vysvětluje Kristýna.

Z KONÍČKU PRÁCE

Ubytování mají dobrovolníci zdarma, cestu si hradí sami. Některým se ale časem z koníčku stala práce. „Postupně jsem se zapojovala tolik, až mi před rokem dali na starost celou oblast,“ vypráví Kristýna o své práci v Hnutí DUHA, která ji dnes živí.

I při nižším počtu dobrovolníků je složení pestré od učitele a zaměstnankyně úřadu práce až po studenty střední školy. „Nečekal jsem, že budeme jediní nezletilí,“ svěřuje se Adam, který s kamarády dorazil až z Kladna. Různorodou skupinu spojuje především zájem o přírodu. „Mám rád zvířata a taky mi to umožní odpočinout si od města,“ prozrazuje Radek z Ústí nad Labem.

Vlčata v Máchově kraji.
„Jako Červená Karkulka nedopadnete,“ říká koordinátorka vlčích hlídek

Jejich práce je podle hnutí velmi důležitá. „Proškolení účastníci hlídek jsou pro nás nenahraditelným zdrojem informací o výskytu a pohybu šelem, díky kterým můžeme lépe informovat veřejnost a vlky chránit,“ zdůrazňuje ředitel Správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj Ladislav Pořízek.

V sobotu po obědě vyráží tři samostatné týmy do lesů, kromě zácviku nováčků také zkontrolují fotopasti. „Dívejte se pořád kolem sebe, hlavně na křižovatkách. U nich je největší šance něco najít,“ připomíná skupině Kristýna. Cestou hledají hlavně trus. Najít otisky tlap je totiž mimo zimu téměř nemožné. „Stopy nacházíme hlavně ve sněhu. Teď je navíc hrozné sucho,“ podotýká Kristýna. Přesto má jedna skupina štěstí a nachází vlčí stopy v písku.

CO MĚL K VEČEŘI?

Než se dobrovolníci dostanou k fotopastem, stihnou nasbírat deset různých vzorků trusu. Jestliže je dostatečně čerstvý, dokážou z něj v laboratoři zjistit i stopy DNA a dozví se tak víc o konkrétním jedinci. „Pokud čerstvý není, dozvíme se alespoň, jakou potravou se tu živí,“ doplňuje další koordinátorka hlídek Bára Černá.

Vlk. Ilustrační foto
Vlkům se u nás zalíbilo. Lidé z nich nemusejí mít strach

Důkaz, že jídla mají vlci dost, nacházíme na videozáznamech fotopastí. V desítkách minut záznamu se na obrazovce objevuje nespočet veverek, srnek a daňků. Zatímco Kristýnin tým nemá moc štěstí, druhá skupina slaví úspěch. „Máme skvělé fotky vlků,“ ozývá se vesele z telefonu. Podle prvního zkoumání záběrů z vedlejšího lesa se šelmám daří víc než dobře.

Po odpoledni stráveném v lese se dobrovolníci vracejí zpět na základnu. Čeká je odpočinek a závěrečné přednášky. Od teď už se všichni nováčci mohou zapojovat do hlídek samostatně. Jak často budou vyrážet do lesa, je jen na nich. „Někdo stopuje jednou za sezonu, někdo každý týden,“ poznamenává Bára. Ačkoli se někomu může zdát práce v terénu fyzicky náročná, zvláště pokud ji dělá na plný úvazek, Kristýna by neměnila. Může trávit celé dny v přírodě se zvířaty, která má tak ráda. Všechno ale není tak růžové.

Ilustrační foto.
Vlky v Lužických horách vystopoval novoborský dobrovolník

„Práci mi často ztěžují někteří myslivci a lidé, kteří mají vlky stále za škodnou a i nás vidí jako nepřátele,“ dodává Kristýna. Veřejnému mínění pomáhá osvěta a finanční kompenzace za usmrcenou zvěř. Celý nápad vznikl v polovině 90. let, kdy se vlci začali postupně vracet na území Česka. První hlídky vyrazily do lesů v roce 1999, kromě vlků monitorují i medvědy a rysy. V současnosti jsou jejími členy desítky lidí.

Další akce, kde se veřejnost bude moci k hlídkám připojit, se koná o víkendu 19. 21. října v Mařenicích. Zájemci se mohou přihlásit na www.selmy.cz/hlidky/ prihlaska-luzicke-hory/.

Ovce. Ilustrační foto.
Kraj zaplatí další tisíce za ovce, které roztrhal vlk

Marek Jungwirth