Vnuk Dušana Mlejnka je rád, že má děda doma bubáky. Všechny je při každé návštěvě oběhne a zastaví se před plastikou zvanou Arés. Po dědovi chce, aby ho „oživil.“ Z reproduktoru, který postava s replikou lidské lebky obsahuje, se ozvou tajemné zvuky. To děda vyslal signál z telefonu do reproduktoru vlnami bluetooth.

Dušan Mlejnek začal svá mnohdy až bizarní díla tvořit asi před osmi lety. Tehdy ho zaujaly závěrečné scény z autobiografického filmu Rocco, promítaného v kinech. Jde o příběh zřejmě nejznámějšího mužského představitele filmů pro dospělé. „Je tam přibit na kříži. Říkal jsem si: vždyť to je šílené, doma v Itálii ho musí snad ukamenovat. Rocco totiž pochází z dost křesťansky založené Itálie.“

Nejsilnější vjem z filmu přenesl Dušan Mlejnek, jinak též kovoobráběč v turnovské pobočce sklářského giganta Preciosa, na plátno. Na obraze je Roccova tvář s trnovou korunou a do obrazu je vkomponován kříž.

Od té doby Dušana podobné vize neopustily. Jen se od třírozměrných obrazů přesunul spíše do světa plastik, sci-fi a hororů. Když asi před třemi lety zveřejnil fotografii plastiky s názvem Serafina ve skupině na sociální síti adorující tvůrce podoby slavného Vetřelce, švýcarského malíře a sochaře H. R. Gigera, vyvolal doslova šílenství. Tisíce lajků, stovky sdílení.

Chcete netradiční lampičku ve stylu Šíleného Maxe? Popelník, který by mohl používat sám Vetřelec, pokud by kouřil? A co takhle hrnek s plastickými futuristickými modely? Funkční větrák nebo bluetooth reproduktor v opravdu netradičním stylu? „Rád dělám věci, které mají i přidanou hodnotu. Tedy ne jen plastiku jako takovou, ale lampu s parožím nebo lebkou, hrnek na kávu, půllitr. Vše se to dá použít jako dekorace, ale i prakticky,“ vysvětlil Mlejnek.

Pracuje na stále větších věcech. Dnes tvoří i plastiky futuristických nebo robotických postav. V obýváku stojí Mimozemšťan. „Dlouho jsem chtěl udělat nějakou figuru, ale nemohl jsem najít žádný základ, tedy figurínu. Až se na mě štěstí usmálo, a tak vznikl Mimozemšťan. Vytvořil jsem ho ze svých představ, nikdy dopředu nic nevymýšlím, neskicuji, jdu do tvorby po hlavě,“ popsal tvůrce.

Do téhle figury se doslova zamiloval. „Mimozemšťana neprodám. Je hodný, zůstane u nás.“ A obejme figuru s třemi prsty na každé ruce a velkou hlavou, z níž hledí neméně velké oči.

Na stěnách místností visí menší dílka. Kov, plast, ale i pravé kosti. Zvířecí, aby bylo jasno. „Za pár korun jsem třeba koupil lebky jelenů. Tak vznikla velkorysá petrolejová lampa.“

Dušan je sběrač. Něco najde na půdě nebo ve sklepě u kamarádů a známých. V dílně takovou věc většinou založí. Když pak chytne nápad, prochází sesbíranou veteš a pomalu vše začne skládat. Při práci se pak na to nabalují další věci, prvotní nápad se dál vyvíjí. Nakonec z toho vznikne i třeba něco, co si původně nedokázal představit.

Rád pracuje s plamenem, který tvaruje plasty, ožehne dřevo, ohne kov. „O to je to zábavnější, o to je to větší výzva, o to je člověk překvapenější, co ty materiály dokážou. Třeba na plastiku Kratatona jsem použil filtr z auta, spodek je kus kovu ze židle. Zbytek jsou různé součástky, je tu třeba zapalovák a hořák z plynového kotle, lopatky jsou plastové. Pod tím je plastová lebka, ale na ní jsou naneseny různé tmely, lepidla. A když se na to vezme plamen, tak se vše zásadně změní. Rád používám oheň, to je můj hlavní nástroj. Oheň všechno hrozně změní. Nechám to třeba i chvíli hořet,“ doplnil Mlejnek.

Kapela Panzram mu dluží CD a trička

I když svou tvorbu moc neprezentuje, ozvala se mu před několika lety americká metalová kapela Panzram. Ta využila na obaly dvou desek právě jeho dílo, se stejnými motivy vznikla i trička. „Byla to docela bizarní zkušenost a to i na mne. Nenárokoval jsem si žádný honorář, jen jsem chtěl, aby mi poslali CD a trička. I když jsme se bavili dlouhé měsíce a v podstatě i roky, dodnes nic z toho doma nemám,“ pousmál se Mlejnek.

Své výtvory prodává i daruje. „Neptám se na vkus. Když má nějaký kamarád výročí, něco vyberu a daruji. Je mi jedno, zda to skončí v obýváku, v garáži nebo v popelnici,“ přiblížil.

Další bizarní vzpomínku má na návštěvu jistého movitého obdivovatele moderního umění. „Přijel, podle auta, oblečení, vystupování zjevně movitý člověk. Vybral si asi osm kousků a že pro ně pošle dodávku. Ta nikdy nedorazila a nikdy se mi ho už nepodařilo kontaktovat.“

A co tvoří nyní? Osvětlení do svého obývacího pokoje. Základem je torzo staré letlampy, další díly tvoří zkroucené kusy dřeva a plastu. „Mám jeden skoro hotový, chystám se na další,“ předeslal Mlejnek.

Pokud má někdo zájem o lehce bizarní a sci-fi díla, stačí najít třeba na Facebooku stránku Zoda Mikalazoda. To je umělecké jméno, pod kterým Dušan Mlejnek tvoří díla do své Bizarre Zodooma Gallery.