Městský zastupitel Josef Kunetka a jeho spolupracovníci hledají nové důkazy v archívech a dobových svědectvích. Ve hře je mnoho. Dědička hraběcího rodu Johanna Kammerlander by v případě získání dostatečných důkazů ztratila veškeré nároky na majetek a pozemky, které patří nejen městu, ale také státu.

Kammerlanderová se soudí v Libereckém kraji o majetek v hodnotě přesahující sto milionů korun. Mezi požadovaným navrácením figuruje například i zámek Hrubý Rohozec. Ve hře je rovněž majetek Národního památkového ústavu a také několika soukromých firem. „Městské zastupitelstvo pověřilo svého člena Josefa Kunetku, aby se hledáním dalších důkazů zabýval,“ řekl Deníku místostarosta Turnova Jaromír Pekař.

Materiály z archivů chtějí turnovští do poloviny září předložit semilskému Okresnímu soudu. Právě tam by totiž mělo padnout rozhodnutí o vydání majetku včetně zámku Hrubý Rohozec.

Případem se zastupitel Kunetka zabývá již šestnáct let. Podle něj byl Walderode ve wehrmachtu, patřil mezi členy Henleinovy SDP a byl občanem německé říše. „Existuje důkaz, že v roce 1947 zamítlo ministerstvo vnitra jeho žádost o zachování československého občanství,“ vysvětlil Kunetka.

Josef Kunetka pátrá po důkazech například v archivech bezpečnostních složek, na pražském magistrátu či v Oblastním archivu v Litoměřicích. Jak ubezpečil, jedná se o složitou práci, náročnou na trpělivost. „Těch spisů je obrovské množství, ale prohlédnout je musíme,“ dodal Kunetka s tím, že žádné konkrétní výsledky pátrání zatím zveřejňovat nebude. Informace dostane jako první Okresní soud v Semilech.

Vracení majetku je podle jeho názoru neopodstatněné. „Pokud bychom po válce dostali dostatečné reparace, bylo by to jiné,“ upozornil na historické souvislosti Josef Kunetka.

Případ Walderode provázely od počátku spory o československé občanství hraběte a jeho spolupráci s nacisty. Walderode přišel jako občan německé národnosti o rodový majetek bezprostředně po skončení druhé světové války na základě Benešových dekretů. Vztahovaly se na osoby, jež se během ní provinily proti zájmům ČSR.

V roce 1947 úřady Walderodemu československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel. V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. Vzápětí se objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty.

Průlom v rozhodování soudů přišel až na konci loňského roku, kdy Ústavní soud přiznal Johanně Kammerlander nárok na malý lesík u obce Žďárek na Liberecku. Zda bude mít toto soudní rozhodnutí dopad na následující majetkové spory, je teď nejisté.