Zabýváte se téměř výhradně mechanickými hodinami. Je o vaše služby zájem?
Když mi lidé přinesou dvoje hodiny za měsíc, jsem rád. Sice ještě chodím za zákazníky domů, ale také toho není moc. Nemám ani provozovnu, to bych neuplatil. Já dělám jen servis a než jako podnikatel si připadám jako dělník.

Jaké problémy sužují nejvíce vaši profesi?
Ruční práce je nejen složitá, ale i drahá. Například průměrná oprava mechanických ručních hodinek přijde tak na tři sta padesát korun. U některých obchodníků hodinky koupíte i za polovic. Co si průměrný člověk vybere?

Znáte svého možného nástupce?
Hodinářské řemeslo dnes nikoho nezajímá. Ani mého syna. Když ale vidím tu zoufalou situaci, jsem rád, že syn je automechanikem. V servisu hodinových přístrojů se nedá vydělat. Jiná situace je v obchodě, a také i ve výrobě. Znám šikuly, kteří za měsíc vyrobí jedny dvoje krásné hodiny a pak je za velké peníze prodají.

Kam kráčí hodinářství?
Ukazatelé času budou samozřejmě dále existovat, ale v drtivé většině v elektronické podobě. Mechanismus jako živý stroj zůstane v depozitářích a v muzeích. A elektronické hodiny, to bude jiná sorta. Jednorázové, bez výpovědní hodnoty. Dokážete si představit, že si uchováváte elektronické hodiny po dědovi? Nemají ducha, jednoduchost a logiku v jednom. Problém v mechanickém strojku vidíte očima, nemusíte k tomu mít další diagnostický přístroj.

Vybavíte si některé z opravdu netradičních hodin?
Moc se mi líbily staré hodinky jednoho pána tady nedaleko od Jablonce. Byly to kapesní bicí hodinky. Na zmáčknutí tlačítka odbyly nejdříve silně hodiny, pak slaběji desítky minut a nakonec jednotlivé minuty.

Nebo hodinky v prstenu, ty vyťukávaly kladívečkem do prstu kolik je hodin. Právě to je to nejkrásnější. Všichni výrobci dávali do hodin svou představivost, jedinečnost.

Co se nejvíce změnilo v Jablonci v oblasti hodinářství?
Tady ještě před čtyřmi lety byli kromě mě dva hodináři. Jeden zavřel, protože neměl na servis zákazníky. Druhý se živí hlavně obchodem i se zlatem. V prodejnách starožitností jsou sice spousty starých nádherných hodin, ale to už je také obchod.

Kam za hodinami jezdíte?
Nemám auto, chodím. Nejdál do Janova, Rádla. Byly časy, kdy jsme s kolegy měli něco jako rajóny, to už dnes neplatí.
Já dohodím něco kolegovi, který bydlí blíž místu a zase naopak. Pravidelně chodím po věžních hodinách.