„Touhle cestou chodíval hrázný,“ říká Zdeněk Hermsdörfer, když se prodíráme úzkou stezkou vedoucí uprostřed křoví. Zanedlouho stojíme na břehu vcelku velkého rybníku.
Jsme na kopci, vlastně už na Maxově. Kdysi dávno tu lidé, převážně německé národnosti stvořili obdivuhodné vodní dílo. V domě, kde žil hrázný, má dnes svůj hlavní stan musherka Jana Lovette Henychová. Po zahradě se prohání početná smečka sibiřských husky.
Srdcem rozsáhlé sítě vodního díla byl právě velký rybník na kopci. Pod ním směrem na Janov stálo ve stráni několik brusíren. Díky vodním turbínám, ale i vodním kolům se mohl sklářský průmysl naplno rozjet. Devatenácté století čeká na jeho boom.
Hrázný byl s brusiči domluven na pevné hodině, kdy otevře stavidla. „A začaly se plnit nádrže. První brusírna pod rybníkem ale mohla pracovat dvě, maximálně tři hodiny, pak voda opadla a pak se brusné lavice zastavily,“ přiblížil Hermsdörfer. čím blíže údolí, tím více vody. Nejen z vrchního rybníku a potůčku, ale i z dalších drobných pramenů. Lidé to ví a tak menší nádrže vznikají po celé stráni. Podle mého průvodce doslova jako houby po dešti.

Kola a turbíny

Srdcí každé brusírny se stává vodní kolo, postupně i turbíny. „Od turbíny vedly rozvodové řemeny do kol přímo v brusírně. Tuhle energii pak skláři využívali,“ popsal Hermsdörfer.
Ale nejen skláři dokázali využít sílu vody. Pracoval s ní i místní nástrojař, jako hlavní sílu ji využívala i zdejší pila. Nejčastěji používali skláři Bankiho turbíny, asi tři nesly značku Peltonovy.
Úpadek přišel ihned po válce, když většina zdejších lidí byla nuceně odsunuta do Německa. Do pohraničí přichází armáda a mnohé domy boří. V troskách zůstávají pohřbeny částí vodních děl, i samotné turbíny.
Ale přece jen ne všechny. „Ta soustava byla stále schopná pracovat. Ale tehdejší kolektivismus malým dílnám nepřál. A začala zkáza celého systému,“ popsal Hermsdörfer, muž, který již třicet let mapuje toto pozoruhodné vodní dílo. Sám před lety jednu z turbín spolu s přáteli zrestauroval. Ještě před deseti lety pomáhala nejsilnější Schwam – Krugeova turbína o výkonu dvanácti koňských sil na Semerinku rozjíždět brusy ve zdejší pobočce Jabloneckých skláren, v Brusírnách Janov. „Po sametové revoluci ale začal odliv pracovníků a turbínu jsem začal provozovat k výrobě elektrického proudu. Pak ale brusírna přešla do soukromých rukou. Nevím, co s turbínou je, jestli je ještě práceschopná,“ povzdychne si můj průvodce před budovou bývalé brusírny.

Dnes? Rozklad

Vodní soustava se rozpadá. Při putování po stráni Semerinku vidíme, že z jedné záchytné nádrže je dnes vlastně parkoviště. Přesto se najdou lidé, kteří nádrže využívají dále, byť třeba jen na efekt.
Hlavní rybník zarůstá. Přitom ještě v šedesátých letech minulého století sloužil i jako místo k rekreaci. „Tady bývalo i hřiště na volejbal,“ ukazuje Hermsdörfer do džungle křoví. Kousek vedle byla pláž.
Důmyslné vodní dílo mizí doslova před očima. „Drtivá většina turbín je zničených nebo zmizely do šrotu, jiné jsou zabetonované. Je mi líto, jak macešsky jsme se zachovali k odkazu lidí, díky kterým vlastně náš kraj rozkvetl. Tím, že tato soustava zaniká, zaniká paměť kraje,“ myslí si Hermsdörfer.
Podle jeho slov ještě není pozdě. Snad by šla alespoň část díla zachránit. „Bylo by to určitě zajímavé, jako technická památka. Mohli bysme být hrdí. Problém je ale jasný – všechny turbíny patří do soukromých rukou. A zatím neznám nikoho, kdo by měl zájem,“ doplnil Hermsdörfer.
Když sjíždíme úplně dolů, panuje ve voze trošku nostalgická nálada.