Ve třetím podlaží se přesvědčíte, jakou sílu má vichřice, co člověk cítí při zemětřesení, jak funguje seismograf nebo jak vypadá tak zvané klíčovací studio, jaké známe třeba z televizních předpovědí počasí.

O poschodí výš vás překvapí tmavá prostora, v níž vynikne řada zajímavých fyzikálních jevů, například bleskojistka či Van den Graaffův generátor, vyrábějící 250 tisíc voltů. Prohlédnout se můžete také pod termokamerou, a pokud vás při prohlídce rozbolí nohy, můžete si lehnout na skutečné fakírovo lože. I jeho princip totiž spočívá v tak zdánlivě nepopulárním školním předmětu jakým je fyzika. Liberecké science centrum vás na rozdíl od školních hodin přesvědčí, že fyzika a přírodní vědy jsou fascinující svět plný divů a zázraků.

Vědecká show

Naprostou novinkou je expozice ve zdejším auditoriu, kde budou pravidelně, vždy v pátek navečer a v sobotu odpoledne, probíhat vědecká show. „Návštěvníky udiví, co lektoři dokážou s kapalným dusíkem nebo s vysokým napětím. Zkoumat se bude i princip výroby nanovláken,“ upozornil ředitel iQparku Pavel Coufal.

„Když se kapalný dusík zahřeje na mínus 196 stupňů Celsia a pak se do něj nalije voda, dojde k výbuchu. Na zábavném pokusu, který spočívá v odpálení lihové raketky na maketu planety Mars, se zase na vlastní oči přesvědčíte, na jakém principu fungují třeba trysková letadla,“ popsali metodici Šárka Votrubcová a Petr Desenský.

Nedělní odpoledne pak budou zasvěcena workshopům pro veřejnost, která se tak vrátí do školních let. „Malí i velcí se podívají na svůj vlas pod mikroskopem, smíchají chemické látky nebo si třeba v laboratoři vyrobí parfém, láká k návštěvě ředitel.

Škola hrou

Důvodem k rozšíření bylo nejen přání zůstat na čele peletonu, protože právě liberecké centrum vědy a zábavy vzniklo jako první u nás, ale také uspokojit všechny zájemce. Ročně sem proudí přes sto tisíc návštěvníků z celé ČR, ale i Německa či Polska.

„Kapacita centra již přestávala dostačovat, a také jsme chtěli návštěvníkům nabídnout nové prostory a exponáty,“ vysvětlila Lidie Vajnerová, předsedkyně Nadace Škola hrou, která je generálním partnerem iQparku a z jejíhož popudu zábavní centrum před lety vzniklo.

„Podpořili jsme snahu provozovatele iQparku a pomohli s dofinancováním celého projektu,“ dodala Vajnerová. Dostavba dvou podlaží science centra přišla na necelých 53 milionů korun, 28 miliony přispěla EU prostřednictvím Regionálního operačního programu Severovýchod, zbytek peněz získala pro projekt Nadace Škola hrou.

Ze San Franciska do Liberce

Ačkoliv se liberecký iQpark poprvé návštěvníkům otevřel před sedmi lety, jeho historie se začala psát mnohem dřív. Začalo to malým muzeem v roce 2004. Myšlenka však vznikla zhruba před dvaceti lety. „Inspirovali jsme se v zahraničí, kde podobná science centra vyrůstala od šedesátých let,“ připomněl jeden z autorů celého projektu Jiří Valášek.

Jako příklad uvedl Exploratorium v San Francisku, kanadské Ontario či Science Center v Torontu. V Evropě patří mezi významná centra tohoto druhu například dánské Experimentarium, Technopolis v Belgii či finské Heureka. V České republice byl Liberec před sedmi lety prvním průkopníkem. Až o rok později ho následovala Techmanie v Plzni.

Sahat dovoleno

Liberecké centrum vědy a zábavy iQpark láká děti především tím, na co dlouhá léta nebyly a stále ještě v řadě expozic nejsou zvyklé. Sahat na exponáty, hrát si s nimi, experimentovat, zkoušet… Jak a kde vlastně vznikají ty kouzelné vynálezy, které i takovým, co měli z fyziky čtyřku, dokážou svět vědy a techniky srozumitelně objasnit?

„V první fázi jsme se jejich vývojem a výrobou inspirovali v zahraničí, dnes vyvíjíme unikátní exponáty sami,“ přiblížil Pavel Coufal, ředitel iQparku a zároveň jeden ze zhruba šestičlenného týmu autorů exponátů. „Nad každým návrhem se sejde nemilosrdná komise a návrhy vrací a vrací zpátky. Je to v pořádku, vždyť při předpokládané životnosti deseti let si s každým exponátem pohraje přes milion párů rukou,“ popisuje zdlouhavý a náročný proces ředitel iQparku.

„Teprve po schválení jde návrh do rukou technického manažera, technický výkres se dává do rukou jednotlivých výrobců. A nastává fáze čekání a napětí, aby všechny díly do sebe zapadly jako kostičky lega,“ dodává. „V současnosti máme v zásobě tisíce nápadů, realizovat se jich dá jen malé množství. Nejprve se vytipuje téma, jako například voda, energie, lidské smysly, poté hledáme financování pro menší či větší expozici,“ přibližuje Coufal.

Realizace by nebyla možná bez sponzorů. Zásadní podíl financování však nese již zmíněná Nadace, nesoucí v záhlaví Komenského Škola hrou. Právě proto si organizátoři pro spuštění nové expozice vybrali 28. březen, který nejslavnějšího pedagoga v evropských dějinách připomíná.

Dobrá zpráva

A dobrá zpráva nakonec. Ačkoliv se plocha libereckého iQparku co do plochy i počtu exponátů zdvojnásobila, cena vstupného zůstane až do začátku prázdnin na současné stokoruně. V době, kdy děti obklopuje spousta lákadel, sloužících pouze k vyplnění volného času, je tato cifra, za kterou může dítě jakéhokoliv věku smysluplně využít čas a navíc se zábavnou formou poučit, až neuvěřitelná.

A nejde jen o zábavu. Školáci tu mohou najít také inspiraci pro své budoucí uplatnění právě ve světě vědy a techniky. „Jestliže máme někdy děti povzbudit, aby měly snahu se něco naučit, tak musíme začít už v raném věku, když je jim šest, sedm, osm let,“ připomíná jeden z důležitých aspektů podobných zařízení Zdeněk Kůs, rektor Technické univerzity Liberec, která s iQparkem stejně jako Matematicko–fyzikální fakulta Univerzity Karlovy úzce spolupracuje.

Ani po zdražení se rodiče nemusejí obávat strmého nárůstu ceny vstupného. Podle vedení parku by mělo narůst maximálně o dvacetikorunu. „Školní výpravy přijde několikahodinová návštěva nyní na čtyřicet korun, zvýšení by mělo být o pár korun,“ doplnil Coufal. Podobná zařízení nejsou nikde na světě výdělečná.

„Oproti muzeím je však iQpark přímo hvězdný. I při nízkých cenách si díky vysoké návštěvnosti na sebe vydělá až 90% procent, to je opravdu unikátní,“ uzavřela předsedkyně Nadace Škola hrou a zároveň krajská radní pro oblast kultury Lidie Vajnerová.