Boletus luridiformis… Hřib kovář se v čeledi řadí mezi barevné a modrající… výborná jedná houba, která potřebuje delší tepelnou úpravu. Toť teorie. Prakticky jsme se s tímto krasavcem setkali tento týden v redakci. S plným košem za námi dorazil Miroslav Rýžak. Do lesa chodí pravidelně a na kováře má několik vytipovaných míst.

Kdy jste vyrazil úplně poprvé? To byl ještě sníh?

Vyrážím vždy 9. května na mé narozeniny, letos mi bylo pětašedesát let. A to už nacházím houby, dokonce jednou se mi podařilo najít pár kousků i 3. května.

A letos jste byl jak úspěšný?

Letos jsem porušil svou tradici z důvodu nemoci a na houby jsem se dostal až 17. května a to jsem našel tucet hub, dnes to je takových sedmdesát.

Co sbíráte? Všechno nebo jen kováře a hřiby vůbec?

Sbírám různé houby – klouzky, hřiby, kozáky, křemenáče, ročně najdu i dva tři kotrče, moc jich není, růžovky jsou výborné na řízky. Má bývalá manželka je nechtěla jíst, ale nakonec nechtěla nic jiného než obalené růžovky. Holubinky – zelenou, mandlovou a modrou, které rostou hodně v bukových lesích – ty také seberu. Holubinek je asi deset druhů, jsou výborné, jen červená má pálivou chuť jako například hřib satan, ale jedovatá není.

Jak často chodíte do lesa?

Jak začnou houby růst, tak každý třetí den po celý rok.

Vaše nejoblíbenější příprava hub?

Mám rád všechny houby na různé způsoby. Já sám dělám smaženici, nakládám houby do octa, čerstvé houby i mrazím v kelímku. Takové mražené houby používám o Vánocích a jsou úplně jako, když je přinesu z lesa. Smaženici uchovávám sterilovanou v lahvích – to je výborné.

Jste houbař samotář anebo vyrážíte s někým?

Sám.

Kolik hodin tak strávíte v lese?

Záleží, jak se mi daří, tak v průměru pět šest hodin. Ale tento úlovek jsem měl za chvilku, houby byly na jednom místě. Ty další jsem našel na svém druhém místě. Mám kousek od Jablonce směrem na Liberec dvě tři místa. Dojdu tam pěšky.

Hledat houby mě naučil můj tatínek. Bohužel kácením stromů se houby ztrácejí.