Sbírky cenných předmětů za více než 29 milionů korun. Takovou hodnotu představuje celoživotní dílo významného českého národopisce, badatele a v neposlední řadě také kreslíře Josefa Václava Scheybala a jeho manželky Jany Scheybalové. Z pozůstalosti jej získalo Muzeum Českého ráje v Turnově.
To nyní představuje alespoň část obrovského bohatství, které v podobě soch, starých tisků a dalších dokumentů o životě lidí v Pojizeří a Jizerských horách nashromáždil tento neúnavný badatel a výtvarník.

Jedná se například o téměř neporušený soubor soch Getsemanská zahrada z roku 1829, který vytvořil Ignác Martinec. Sbírky čítají asi 35 tisíc předmětů, jež souvisí s oborem technologie skla, s etnologií a s oborem umělecké řemeslo. Předáno také bylo tisíce knih a starých tisků. Přestože je výstava obsahově velmi široká, zahrnuje pouze zlomek životního díla tohoto neúnavného historika a národopisce.

„Už i z kapacitních důvodů není možné, aby bylo dílo vystaveno celé. Limitující je určitě prostor. Vždyť jen kreseb je přes tisíc, a to nedokáže vystavit ani velká výstavní síň,“ upozornila ředitelka Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová. Upozornila také na skutečnost, že Josef V. Scheybal byl vnímán jako sběratel. Ve skutečnosti nejde totiž o ucelenou sbírku, jež by šla vystavit jako komplet. Záměrem turnovského muzea bylo připravit expozici, která by nejen ukázala široký záběr zájmu Josefa Scheybala a jeho ženy Jany, ale sloužila především jako expozice studijní.

Nechybí ukázky lidové tvořivosti

Na výstavě vás v první řadě upoutají figuríny v lidových krojích. Připomenou, jak se lidé v tomto kraji v minulosti oblékali. Život někdejších obyvatel Pojizeří dokumentuje také ukázka lidové keramiky a řezbářství. Výstavu doplňuje zhruba dvacítka panelů s kopiemi kreseb J. V. Scheybala a popisem jednotlivých staveb, které svou tužkou či perem zachytil.

První patro Kamenářského domu – který mimochodem rovněž představuje významnou ukázku lidové architektury Turnovska – je místem, jež byste rozhodně neměli při návštěvě muzea minout. Citlivá a promyšleně sestavená expozice nezapomíná ani na děti. „Počítali jsme s tím, že sem lidé vezmou i své malé ratolesti a ty si tu z dřevěných kostek mohou stavět roubenky nebo hrady a zámky,“ doplnila průvodkyně expozicí Tereza Nemethová.
Co ale expozici v Kamenářském domě dělá naprosto jedinečnou je zdejší badatelna.

„Lidé si mohou v počítači najít jednotlivé stavby či prvky lidové architektury a případně dohledat informace v přilehlé knihovně. V některých knížkách jsou dokonce ještě záložky a poznámky pana Scheybala,“ vysvětlila Nemethová. Badatelna neslouží jen památkářům či restaurátorům. Je také nesmírně užitečnou pomůckou pro chalupáře a majitele roubenek, kteří chtějí rekonstruovat stavbu s ohledem na původní prvky či materiál. „Ocení ji i ti, kteří si chtějí třeba prohlédnout chalupy z krajiny svého mládí,“ podotkla Nemethová.

„Chtěli jsme naplnit odkaz paní doktorky Scheybalové, která si přála, aby se propojilo dílo tří Josefů, kteří jsou v historii Turnova významní – Josefa Šimáka, Josefa Pekaře a Josefa Scheybala. To se v nashromážděné literatuře i databázi, určené badatelům, myslím podařilo,“ zdůraznila závěrem ředitelka Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová.

Bez Scheybala by nebylo Dolánek

Historik, národopisec a ilustrátor Josef Václav Scheybal se zasloužil o první národopisnou expozici v turnovském muzeu. Přispěl také k založení skanzenu lidové architektury na Dlaskově statku v Dolánkách, bez jehož návštěvy si dnes mnozí nedovedou představit vánoční či velikonoční svátky.

Byl také významným publicistou a autorem mnoha populárně naučných publikací. Mezi nejvýznamnější Scheybalovy práce patří kniha Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, kterou napsal společně se svou manželkou Janou. Scheybal komplexně zpracoval severočeskou lidovou architekturu a napsal několik průkopnických prací o ochraně a významu národopisných památek, pojmem jsou i jeho národopisné kresby.
Nezachytil na nich jen stavby Pojizeří.

Zasloužil se také o dokumentaci lidové architektury v Podkrušnohoří, které musely ustoupit těžbě uhlí. Dokumentování staveb určených k demolici, například hrázděných domů na Teplicku, muselo pro něj být cestou údolím smutku,“ zdůraznila etnografka Bohunka Krámská, jeho někdejší kolegyně ze Severočeského muzea v Liberci, kde Josef V. Scheybal dlouhé roky pracoval. Josef Václav Scheybal zemřel v roce 2002.