Ten, kdo se ve čtvrtek odpoledne vydal na zámek Lemberk, aby zjistil, kde sídlila blahoslavená Zdislava, měl tak trochu smůlu. Ale vlastně i trochu štěstí.

Zámek byl totiž po dva dny uzavřen kvůli natáčení. Návštěvníci, k nimž se informace nedostala, se tu ale mohli setkat s řadou předních českých herců. Třeba Jiřím Lábusem, Luďkem Sobotou či Ondřejem Vetchým, ale i vycházející hvězdou mladého zpěváka Tomáše Kluse.

Ti všichni a ještě celá řada známých osobností jsou totiž protagonisty pohádky, kterou Česká televize chystá jako letošní vánoční novinku. Část scén se točila právě na zámku Lemberk, který si režisér spolu s jihomoravským Bítovem vybral kvůli zajímavým interiérům, ale i mimořádné atmosféře hradu Lemberk a jeho okolí.

Na place

Je krátce po jedné odpoledne. Štáb, který tvoří necelá čtyřicítka lidí z technického štábu, herci a kompars, má za sebou zhruba pět natáčecích scén. Právě se chystá ta, v níž povedení královští rádcové – Jiří Lábus a Miloslav Vladyka a celá kohorta zbrojnošů vedou v poutech loupežníka a jeho dceru. Tu, do níž se zamiloval princ. Ale nepředbíhejme. Celý průvod se řadí podle scénáře. Rádcové v čele.

Zloduch Lábus

„Hraju velmi zápornou roli, ministra, který vytuneluje království,“ prozrazuje těsně před scénou Jiří Lábus o své roli v pohádce. Její natáčení pokládá po náročné divadelní sezóně za příjemnou změnu.

„Tak, ještě kamera a jdem na to,“ dává pokyny „na place“ pomocná režisérka Romana Špiková, zatímco režisér Ivo Macharáček zaujímá místo u monitoru a kamery v nepohodlném dolíku pod hradním nádvořím. Jinam se plošina pro jeřáb s kamerou při natáčení této scény nevešla.

„Tak pozor, půjdem na to,“ zní další pokyn přes vysílačky. „No , to se asi nachodíme,“ rýpne si Ondřej Vetchý v poutech. Nachodí. Scéna se opakuje asi čtyřikrát. A začíná zkouškou. „Výborně, tak můžem naostro,“ je slyšet pochvala poté, co průvod projde poprvé branou. „Ten pán, co má zametat, je tady? Může jít, prosím, na místo? Můžete přijít normálně na zavolání, nebo potřebujete speciální pokyn?“ zazní nervózně směrem ke komparzu.

Herci podupávají. Zatímco Ondřej Vetchý dál trousí špičaté poznámky, Miloslav Vladyka kolem sebe šíří pohodu. „Všiml sis, že tu mají hromosvod?“ ukazuje Jiřímu Lábusovi. „To je první hrad s hromosvodem,“ utrousí Vetchý (na snímcích, foto: Deník/Jan Škvára).

„Prosím o klid, půjde ostrá,“ přeruší tlachání na place důrazný pokyn. Všechno ztichne. „Kamera! Zvuk jede! Pozor! Akce!“ zaznívá v rychlém sledu. Velitel hradní gardy zavelí: „Levá!“ A průvod vychází. „Stop,“ zazní z vysílačky. Záběr se opakuje. „Hele, dejte si záležet, ať nejdem znovu,“ prosí někdo z gardy. „Schválně, kdo sebou flákne za pět tisíc,“ nezapře v sobě recesistu Jiří Lábus. „Za pět, říkáš?“ přihrává na smeč Miroslav Vladyka. Klukovsky se přitom směje.

„Je to únavné?“ ptám se poté, co se scéna točí ještě dvakrát, Jiřího Lábuse ve škorních, jejichž podrážky nejsou o moc silnější, než tlusté ponožky. „No strašně, to jo, ale k filmování to prostě patří, je to normální,“ zní v odpověď. V hlase je slyšet pokora. K druhým lidem, ke štábu…

Aplaus na otevřené scéně

Scénu se strážnými vystřídá princ. Nádvoří rozezní hudba. Tomáš Klus s loutnou jde k bráně. Zpívá o marné lásce kuchtíka s erbem královským. Na pokyn režie se otáčí. V očích má bolest a stesk. Záběr dojímá i přes playback.

Výkon odmění potlesk a vzápětí všichni s úlevou vítají kratičkou pauzu, během níž se připravuje další scéna. Filmování běží jak na drátku. Musí. Marně počítám, kolik takových drobných, epizodních scén se vejde do celovečerní pohádky. Na její natočení má štáb pouhopouhých 18 dní. A musí počítat s výkyvy počasí v exteriérech.
Srážím se s Luďkem Sobotou. V pohádce hraje písaře. „Kolikátá je to vaše pohádka?“ ptám se a ve vzpomínce na slavný seriál Arabela.

„No, víte, že celovečerní snad první?“ odpovídá cestou ke „cateringu“. Honosný název zdaleka neodpovídá obyčejnému karavanu. V nabídce je lečo, sekaná, párek. Ceny odpovídající. Herce ani štáb nikdo nerozmazluje. Každý pěkně za své. Luděk Sobota mění původní nápad dát si pivo za kulajdu a svěřuje se, že role v této pohádce, která by měla pokračovat v tradici Bořivoje Zemana, Václava Vorlíčka a dalších velkých českých „pohádkářů“, je vlastně takovou malou náplastí za minulost.

Trest za upřímnost

„Před mnoha lety jsem měl hrát hloupého Honzu.“ Čekám nějaký vtip, ale místo toho se dozvídám, že se připravoval na hlavní roli v hudební pohádce Honza málem králem.

„Hrál bych to tehdy s velkou chutí, ale přišel zákaz. Režisér Bořivoj Zeman mi tehdy napsal omluvný dopis, ale místo mě hrál Jiří Korn. Byl to trest za to, že jsem tehdejšímu řediteli divadla řekl, co si o něm opravdu myslím.“

Do pohádkového odpoledne vstoupila hořkost doby, kdy se za upřímnost tvrdě platilo. Zatímco role v pohádce je spíše epizodní, v dalších dílech seriálu Okresní přebor, který bude Luděk Sobota natáčet už v příštím týdnu, si přijde na své. „A už se moc těším,“ říká a nasedá do auta.

Pro něj a některé další herce natáčecí den skončil, jiní se připravují. Na Tomáši Klusovi je vidět, jak se v kratičké pauze mezi dvěma záběry koncentruje a po scéně loučení se vžívá do úvodní části pohádky, kdy plný optimismu odchází do světa. Snad za štěstím. Smutný výraz mění za šťastný.

Nic lehkého, vžít se během chvíle do situace a nálady. Bez maséra, psychologa. A nejde jen o masku. Kamera je nemilosrdná a divák musí cítit s hrdinou radost i zármutek. To je podstata herectví. A Tomáš Kus je dobrý herec. „Zamilované scény se mi psaly nejlíp,“ potvrzuje Evžen Gogela, scénárista příběhu, ve kterém nechybí láska s dobrým koncem, ale i písničky a humor, tak jak se od české pohádky čeká. „Je to takový hold klasické pohádce a české tradici,“ říká.

Přiznává, že spolu s autorem námětu a režisérem Ivo Macharáčkem se dopředu shodli na obsazení. „Jen hlavní hrdinka vyšla z konkurzu, i když typově jsme měli jasno od začátku,“ říká scénárista, který si sám v pohádce s chutí zahrál jednoho ze zbrojnošů. Obzvláště se pak vyřádil na roli pro Jiřího Lábuse. „Asi nejblíž jsem ale měl k roli loupežníka Karaby, kterou hraje Ondřej Vetchý. Sám totiž vychovávám dceru stejného věku, a tak jsem si do ní projektoval i některé osobní zkušenosti,“ přiznává.
Kromě zmíněných protagonistů se v pohádce Tajemství staré bambitky objeví například i Vilma Cibulková. „Naším cílem byl pěkný příběh a atraktivní obsazení,“ říká režisér Macharáček k výběru herců. Mezitím, co se připravuje další scéna, povídám si s "gripem" Lukášem Neumanem. Technikem, který obsluhuje několikametrový jeřáb, na jehož konci je kamera, kterou vedle obsluhuje mistrovské oko zkušeného kameramana Miloše Trnky.

„S tím se dá čarovat,“ říká technik na adresu jeřábu, pomocí něhož se točí nejen umělecké, ale například i sportovní záběry. Technici na sebe pokřikují, vlídně se špičkují. I přes vypětí a únavu několikahodinového natáčení převládá pohoda a humor. Když ale pomocná režisérka po dalších téměř třech hodinách soustředěné práce zavelí pauzu na jídlo, k dalšímu natáčení se přesuneme do zámecké aleje a zahrady, je úleva viditelná.

Jsou čtyři hodiny odpoledne a štáb čeká ještě kus práce. A další den nanovo. Pak se přesune na další místo, kde se na přeskáčku budou točit další scény. Práce je to náročná a vyčerpávající. Samotnému uvedení budou předcházet dlouhé hodiny ve střižně. Na hotové dílo si počkáme do Vánoc.

Rozhovor s režisérem Ivo Macharáčkem si můžete přečíst v sobotním vydání Deníku.