Nástupiště autobusu z Prahy do Jablonce na Černém Mostě zelo prázdnotou. Po osmé ráno jezdí do hor ve všední den hrstka lidí, i proto pár spojů už zrušili.
Statný šedesátník ve sportovním oblečení nervozně kontroluje střídavě hodinky a jízdní řád. Partnerka v dlouhém kabátě jemně prohodí: „A jede to odsud, Jaroušku?“ Šlehne po ní obrýleným pohledem. Není v něm zloba, ale otázník. Znejistěl, je za pět minut osm.
„Vy také jedete v celou do Pece? Že je tady nějak málo lidí,“ obrátil se na dvě ženy s otázkou. S velkým časovým předstihem na spoj v půl deváté jsou tu jen dvě cestující. Kroutí hlavou. „My jedeme do Jablonce,“ odvětila starší žena a obě se pro jistotu vypravily zkontrolovat jízdní řád. Muž vyběhl získat další informace, přestože ve skříňce i na sloupu je spoj 350501 uveden odsud.
„Ježíš, on jede z jedničky, běžím ho zastavit,“ volá ve spěchu na svou ženu a běží přes celé nádraží žádat řidiče o posečkání. Žena se snaží pobrat veškerou jeho batožinu. Lyže v obalu, batoh a přezkáče v tašce jsou nad její síly. Kabelka jí klouže z ramene, lyže se ani nepokouší nadzvednou. Podle objemu to vypadá na dvoje. Digitální hodiny nad její hlavou přeskočily na čas odjezdu spoje do Pece.
Správně by se měl autobus právě rozjíždět. „Dělejte, pánovi jsem říkala, že to odsud nejede. Vezměte ty tašky a běžte na tu jedničku,“ hlasitě od dveří pro dispečery volá starší tmavovláska v pracovním kabátě a odškrtává cosi na deskách.
„Ale vždyť je to tady napsaný,“ hlesne paní a vyhlíží spěchajícího muže, kterého šla dnes jen vyprovodit. „To si vyřiďte s IDOSem, mají tady chybu,“ zní ještě na vysvětlenou. To už se ale věnuje další činnosti. Lyžař to tentokrát stihl, další pasažéry ráno v osm do Pece varovaly Jablonečanky alespoň vzkazem na kusu papíru.