„Táta tady pár měsíců pobyl, když měli naši nějaké trable s prací. Tehdy se s tím soudruzi nepárali,“ poznamenal majitel vily Pavel Kubíček. Díky otci tak ví, jak byl dětský domov situován. „Navíc je podle některých prvků jasné, že tady panoval tuhý režim. V některých pokojích chybí kličky na oknech, předpokládáme, že to byly pokoje k domácímu vězení,“ přiblížil současný majitel.

Pavel Kubíček získal objekt od Libereckého kraje, který neměl po ukončení provozu Dětského domova pro objekt využití. „Když jsem domem poprvé procházel, dýchla na mě ta prvorepubliková atmosféra. Rozhodl jsem se, že vilu vrátím – pokud možno co nejvěrněji – do původního stavu,“ přiblížil majitel.

Památkáři si snahy o obnovu domu cení. „Podstatné je, že záměrem současného majitele je rehabilitace objektu, jenž by měl získat zpátky svou reprezentativní podobu, která bude odpovídat kulturní památce i době svého vzniku,“ pochválil záměry majitele Jaroslav Zeman z Národního památkového úřadu pro Liberecký kraj.

Rekonstrukce památkově chráněného domu není jen tak. „Zateplili jsme plášť domu zevnitř, použili jsme na to hned několik technologií. Celý dům jsme museli odvodnit, protože prvorepublikový způsob byl zničený,“ přiblížil Kubíček.

Velkým tématem se pro majitele stala okna, která dávno nesplňují dnešní standardy. Nakonec to spolu s památkáři a architekty vymyslel šalamounsky. „Špalety a venkovní okna jsme nechali zrestaurovat. Vnitřní okna budou replikami zhotovenými tak, aby unesla dvojskla, které zaručí teplotní i hlukový komfort,“ poznamenal majitel.

Poslední nepořádek

Prohlídky vily v rekonstrukci pořádá majitel nepravidelně, současné jsou poslední před prací na vnitřních omítkách. „To tady bude velký nepořádek. Po omítkách chceme uvnitř dělat jen čistější práce, nastoupí tesaři a pokladači, aby doladili interiér.“ I proto v suterénu vily čeká na zpracování 450 metrů čtverečních parket.

Vilu si nechala postavit rodina Krausů podle návrhu význačného jabloneckého architekta Roberta Hemmricha v roce 1925. Rodina v domě ale pobyla jen 13 let, poté o dům kvůli svému židovskému původu přišla. Po roce 1950 tu vznikl Dětský domov. Správci domova, jak tomu bylo obvyklé, si s historickou hodnotou majetku nedělali těžkou hlavu. Zmizelo unikátní dřevěné obložení a kazetové stropy, o starožitném nábytku se dnes už skoro nic neví. Zřejmě byl rozkraden hned v prvních dnech míru po 2. světové válce.

Na stavu vily se podepsal nejen socialistický systém, kdy si každý správce dělal, co chtěl, ale i doba po sametové revoluci. V roce 1993 tu proběhl velmi necitlivý zásah. „Společnost, jež rekonstruovala objekt, úplně zapomněla na svoji stavovskou čest a školský úřad zapomněl na elementární povinnost kontrolovat stavbu a její řádné ukončení. Zničena byla původní krytina střechy,“ přiblížil Kubíček.

Pokrývači navíc před třiceti lety vyházeli původní tašky, takzvané bobrovky, a ty tak skončily zasunuté za mansardovou stěnou. „Našli jsme i původní parkety v obývacím pokoji, jsou ale zničené tím, jak se na ně lepilo linoleum. Celkem čtyři vrstvy, parkety jsou k nevyužití,“ doplnil majitel vily.

Za rok hotovo?

Až bude vše hotovo, majitel počítá někdy na podzim příštího roku, vila se naposledy otevře veřejnosti. „Chceme připravit oslavu, kam chceme pozvat jak lidi z krajského úřadu, tak z odborů jablonecké radnice, kteří nám pomáhají vše dotáhnout do zdárného konce. Doufáme, že nás navštíví i někteří klienti a personál dětského domova.“

Ačkoli Pavel Kubíček plánoval, že dům nabídne po dokončení čtyři byty k pronájmu, plány změnil. „Nakonec jsme se rozhodli, že se sem uchýlíme celá rodina,“ pousmál se majitel významné vily.

Jablonec se pyšní hned několika slavnými vilami. Většinou jde o díla architektů Josefa Zascheho a Roberta Hemmricha. Své otisky tu ale nechali i další výrazní architekti první republiky, třeba Rudolf Günther, Heinrich Lauterbach, Heinrich Kulka a další. Některé stavby se změnily k nepoznání, alespoň uvnitř, jiné si zachovaly svůj původní ráz, třeba Schmelowského, Háskova nebo Kantorova vila. Ostatně, poslední jmenovanou zakoupilo před pěti lety město Jablonec. Vznikly projekty na její rekonstrukci, zatím však vila zůstává ve stavu, ve kterém ji město koupilo.

„Objekt by podobně jako vila Tugendhat v Brně nebo Müllerova vila v Praze mohl sloužit pro kulturní, společenské a reprezentační účely. Vzhledem k rostoucí oblibě cestovního ruchu zaměřeného na architekturu má Kantorova vila velký potenciál stát se jedním z turistických lákadel Jablonce,“ shrnula mluvčí magistrátu Jana Fričová.

Příběh rodiny Krausů

V roce 1925 nechal podnikatel židovského původu Alois Kraus u architekta Roberta Hemmricha připravit projekt na elegantní neoklasicistní vilu s přidruženou dílnou ve dvorním traktu. V objektu se zároveň objevily prvky stylu art deco. V roce 1935 mělo dojít na nástavbu dalších dílen, ale v té době byla už situace v převážně německém Jablonci napjatá. Coby židovská rodina byli Krausovi na mušce zdejším nacionalistům.

Za ne úplně jasných informací otec rodiny Alois Kraus zemřel v březnu roku 1939 v nemocnici v Českém Brodě, avšak neoficiálně se zastřelil doma v Jablonci. Rodina byla postupně poslána do koncentračního tábora, všichni zemřeli v Osvětimi, vyjma Edity Willerové, rozené Krausové. Několik let před válkou se nepohodla s otcem a vzala si nepříliš majetného obchodníka, s nímž odešla a po dobu války se skrývali. Němcům se je podařilo chytit až na začátku roku 1945, ale Edita válku přežila. Samozřejmě, vlivem okolností vilu zpět nedostala.

Proč Aramis Werke
Tak se jmenovala firma rodiny Krausových. Zadní trakt vily sloužil jako dílny společnosti Aramis Werke. Ta ve své době vyráběla exkluzivní obleky a šaty, které vyvážela do celého světa.