Základnu na trénování našel nejen on, ale například i další ze známých jezdců Tomáš Slavík v sokolovně v Zásadě. „Jsem rodák z Jablonce a žiji tady celý dosavadní život,“ říká Vítek.

Zaujalo mne, že jste v pětadvaceti letech stále studentem střední školy. Jak se to stalo?
Ano, stále jsem studentem. Ale ne snad proto, že bych propadal nebo školy nedokončoval. Mám za sebou maturitu a rok jazykového studia. Udělal jsem si jeden výuční list a teď chci druhý. A proč? Prodlužuji si tím mládí.

Kdy jste objevil lásku ke kolům?
Na kole jsem začal jezdit poměrně brzy a na úplně první kolo si nevzpomínám. Naopak přesně si vzpomenu na kolo, které jsem měl jako první, když jsem začal s free stylem. Bylo to šestnáctikilové kolo. Tehdy jsem si samozřejmě myslel, jak je skvělé, postupem času, jak se dostávám ke kolům z moderních materiálů, vím své. Znovu začínat na takovém kole musí být hrozné. Tehdy mě to ale samozřejmě ani nenapadlo.

Co Vás k free style a akrobatickým skokům s kolem dovedlo?
Jako malý jsem doma ze satelitu hltal veškerý freestyle, ať už skateboardy, tak motorky, hrozně mě to přitahovalo. Navíc táta v mládí jezdil motokros, enduro, sjezdy na kol, takže asi zafungovala i nějaká ta genetika.

V kolika letech jste začal skákat?
Hned, jak se otevřel jablonecký skatepark, jsem tam začal jezdit na skateboardu. Koukal jsem na kluky, kteří tam jezdili překážky na kolech a moc se mi to líbilo. Sem tam jsem si kolo půjčil a došlo to tak daleko, že jsem uprosil rodiče a ti mi pořídili kolo. To bylo tak před deseti lety, na přelomu mých čtrnácti, patnácti let.

Jak se naučím skákat na kole jako Vy?
Nejde to naučit lusknutím prstu. Je to dlouhý proces. Začíná se třeba od přejezdu boulí, pak menší skoky. Až když je člověk na kole při skoku úplně jistý, může jít na takzvanou molitanovou jámu, kde se učí salto. Jednoduchý není ani nájezd na nějakou větší rampu, protože při něm dochází k odstředivé síle a s tou se musí jezdec také naučit zacházet.

A dnes už jezdíte jen na kole?
Postupem času jsem přišel na to, že není úplně dobré se zaměřit jen na jednu věc. Takže jsem se trochu vrátil ke skateboardu, hodně mě ale poslední dobou chytil surf. Na ten u nás nejsou podmínky, ale jezdíme na vlnu na Slovensko. Líbí se mi wakeskate, což je vlastně něco podobného jako vodní lyžování s tím, že stojíte na prkně a nemáte přidělané nohy.

Vilibald Vítek.

Skoky na kole mají také svá pravidla? Myslím skočit ho nějakou technikou, s nějakým povinným prvkem?
To je právě krása našeho sportu. I když ten trik se nějak jmenuje, každý má nějaký osobitý styl, ve kterém ho provede. Takže skok od jednoho a druhého ridera není nikdy úplně stejný.

Vím, že s kolem jezdíte třeba i za oceán, kde jste všude s kolem byl?
Snažím se hodně cestovat, co to jde. Aspoň jednou za rok podívat se někam, kde jsem ještě nebyl. Letos bych se ale měl trošku paradoxně vlastně vrátit do Kanady, na místa, která jsem už navštívil. Ale bylo to tam tak parádní, že už se tam znovu těším. Skvělé podmínky pro náš sport, skvělí lidé. Byl jsem v USA, hlavně ale jezdím po Evropě.

Jak jste ji nakousl, „vyrostl“ jste v jabloneckém skateparku. Ten je od loňska zavřený, v nějakém omezeném provozu se má v dubnu otevřít. Jak na celou tu kauzu, kvůli které vznikla i petice, pohlížíte Vy?
Já pořád nechápu, proč vlastně park uzavírali. Zažil jsem, že v minulosti byl skatepark rozpadlý víc než před tím, než ho zavřeli, takže nějakým argumentům o bezpečnosti nějak nevěřím. To rozhodnutí nechápou všichni kluci a holky, kteří park využívali. Možná trošku spekulativní názor je ten, že sporty, které se provozují ve skateparku jsou malé, že peníze jdou raději do fotbalu, atletiky a dalších sportů, které jsou dost vidět. Přitom ty sporty, které se provozují ve skateparku, vygenerovaly už spousty skvělých jezdců, kteří reprezentují nejen Jablonec, ale i celou Českou republiku. Takže doufám, že situace se skateparkem se někam pohne, hlavně doufám v dobrý směr.

Vy jste to vyřešil tak, že trénujete v sokolovně v Zásadě. Jak k tomu došlo?
Rozhodili jsme sítě a našli jsme sokolovnu v Zásadě, kde nám obec nabídla tak dobré podmínky, že jsme neváhali. Přišlo to v pravou chvíli, protože jsem si těsně před tím pořídil airbagový nafukovací tréninkový dopad. Sokolovnu nevyužívám jen já, ale i další jezdci, třeba špičkový jezdec z Jablonce Tomáš Slavík, který každou chvíli vítězí všude možně po světě. On tam trénuje starty, já skáču. Jezdí za námi kluci vlastně z celé republiky.

Můžou se na Vaše tréninky přijít podívat lidé?
Určitě, tomu se nebráníme. Jen při vstupu do sálu musí dát pozor, protože po skoku dojíždíme až skoro do vchodových dveří.

Pomáhají si jezdci mezi sebou?
Pomáháme si, protože ty naše disciplíny jsou co do srovnání s jinými sporty opravdu malé. Jsme malá komunita, tam se ani nedají házet klacky druhému pod kola. Všichni jsme dobří kamarádi.

Vy samozřejmě objíždíte závody, jak vlastně probíhají? A jak si v nich stojíte? 
Každý má dvě jízdy, započítává se ta lepší. Hodnotí se provedení triku, celý styl, variabilita, kolik se udělá triků. V porotě sedí pět lidí, kteří pak jízdu ohodnotí. Celý seriál závodů funguje v podstatě třeba jako tenisový žebříček, za každé umístění přibudou nějaké body. Minulý rok jsem byl mezi nejlepší světovou padesátkou. Bohužel, na mistrovství světa to stále není, tam se dostane jen dvanáct nejlepších z celého světa. Jezdím ale Světový pohár, v Americe, v Rakousku, další je třeba na Slovensku, BikeFest, to je velký svátek a sportovní festival, kde je vrcholem právě moje disciplína. Před dvěma lety jsem tam dokonce vyhrál.

Specializujete se jen na slopestyle? 
Nejvíce jezdím slopestyle a dirt, což jsou hliněné skoky za sebou. Slopestyle je sjezd se skoky, dropy, je více variabilní, s více překážkami. Poslední dobou mě ale baví i sjezdové velké kolo, takzvaný free ride. To jsou patnáctimetrové skoky, tratě v lese. U Semil je starý lom, kam rádi jezdíme a stavíme si tratě.

Připravujete se teď na nějaké závody? 
Mám do začátku května čas, pak rozjíždíme velkou motivační show s Liborem Podmolem, na konci května nás snad čeká znovu BikeFest. Pak už se rozjede Světový pohár. Tady v Jablonci se samozřejmě účastním JBC 4 Revelation. Celkově mě letos čeká hodně shows a cestování.

Vám je pětadvacet, sám jste říkal, že jste se skoky začal někdy ve čtrnácti. Předáváte zkušenosti mladším? 
Snažím se. Teď třeba jezdím s Filipem Vokurkou, třináctiletým klukem, který se neustále zlepšuje, už umí i dost náročné skoky. Když jsem začínal ve skateparku, učili nás ti starší. Já jsem dost dlouho pozoroval, že nikdo mladší nepřichází a proto teď mám z Filipa velkou radost. Pokud tady je kluk, který rád skáče, může za námi do zásadské sokolovny dojet, určitě mu rád pomůžu.

Vilibald VÍTEK
Narodil se 14. května 1994 v Jablonci nad Nisou.
Je přední český jezdec disciplín MTB slopestyle a dirt
Má za sebou vítězství na Bikefest Kalnica 2018 nebo JBC 4x revelations Big Air
Tréninkové prostředí v zásadské sokolovně sdílí například s Tomášem Slavíkem, pravidelným vítězem světových fourcrossových závodů.