V sobotu měl v Mimoni proběhnout komponovaný večer na oslavu Mezinárodního dne Romů, na kterém se měla podílet. Stejně jako mnoho dalších kulturních akcí musela být událost kvůli opatřením spojeným s omezením šíření koronaviru zrušena. Psát ale Eliášová nepřestává ani během celostátní krize.

„Na stará kolena se ze mě stal introvert, a tak jsem zvyklá na domov a ticho,“ odpovídá Eliášová na otázku, jestli se nějak změnil její denní rytmus v posledních týdnech, kdy platilo omezení sociálních kontaktů. „Vídám se jenom s dětmi, za kterými chodíme s manželem na návštěvu. Občas si opečeme buřta nebo se sejdeme na grilování, ale jinak jsem doma v klidu,“ říká spisovatelka, která žije v panelovém domě v Ralsku, kde převážnou část obyvatel tvoří Romové.

„Až mě překvapilo, jak všichni dodržují nařízení vlády. Bez roušky nikdo ven nevyjde. Ani děti venku neběhají,“ popisuje Eliášová situaci v jejím okolí a i hned se dostává k tématu rasismu, kterému se často věnuje i ve svém psaní. „Rasismus nesnáším. Je mi nemilé, když někdo uráží Romy jen tak bez důvodu. Nesmyslnost některých předsudků se pěkně ukázala teď v době pandemie. Virus totiž útočí na všechny. Je mu jedno, jestli je člověk bílý, nebo černý,“ tvrdí Eliášová.

Převážnou část svého času nyní věnuje psaní povídek pro romský časopis Romano hangos, který vychází jednou za čtrnáct dní. „Píšu o tom, co se děje, o běžném životě, co zažívám já nebo moji bližní. Většinou povídku napíšu česky a pak ji přeložím do romštiny. Naposledy jsem například psala humornou povídku Konečně sami o vztahu dvou mladých lidí, kteří neměli příležitost být spolu sami, a když se konečně naskytla, skončilo to katastrofou. V povídce A nyní co? jsem se zase inspirovala společnou internetovou konverzací mnoha dívek a žen, kde řeší různá životní témata a problémy,“ objasňuje spisovatelka.

Největšího uznání se jí dostalo za román Naše osada z roku 2008. Humorným jazykem v něm vypráví o svém dětství ve slovenské osadě, o pospolitosti Romů a těžkostech, kterých se jim dostávalo od majoritní společnosti. Eliášová se inspirovala vlastním životem, narodila se v roce 1953 v Nové Dedině na Slovensku. Kromě Naší osady je autorkou knih Listopad, Chci se vrátit do pohádky a Oheň přestal plápolat. Napsala také novelu Slunce zapadá už ráno a pravidelně přispívá do časopisu Kalmanach, Světlík a do romského časopisu Kereka. Několik let se její sloupky pravidelně objevovaly také na stránkách Deníku.