V Harrachově žije více než čtvrt století, ale jak sám říká, v horách se narodil. Jen o pár kopců dál u Tanvaldského Špičáku. Že je letošní únor teplý? Ano je, ale… „Pamatuji si i jako malé děcko, že bývaly zimy teplejší a chladnější. Třeba Štědrý den někdy v 60. letech jsme s klukama hrávali venku kuličky. V lednu bylo pár centimetrů sněhu, naši nás hubovali, ať nelyžujeme, že si natlučeme o krtičiny. A únory pamatuji také bez sněhu,“ vzpomíná.
A hned se mu vybaví zima v roce 1998. „Říkal jsem tady sjezdovce sněhulák. Byla pospojovaná jen kruhy nastříkaného sněhu kolem sněžných děl. Dokonce na tom proběhl nějaký závod novinářů. To dneska máme na sjezdovkách sníh v podstatě souvisle.“
V 90 letech nastříkali v Harrachově 30 kubických metrů sněhu, v současné době i sto tisíc.
Navíc si myslí, že zima ještě do hor přijde. „To neznamená, že když je únor teplý, že si ještě v březnu neužijeme sněhu a mrazů. I takové zimy pamatuji. Na stromech listí a na zemi 40 centimetrů sněhu.“
Pod jeho vedením se Skiareál Harrachov za 20 let zmodernizoval, i když to možná na první pohled není tak vidět. Dříve tu byla jedna dvousedačková lanovka z roku 1984. Nahradila ji čtyřsedačka. V Rýžovišti bývaly vleky, v roce 1998 se tu postavila také čtyřsedadlová lanovka. Od té doby vyměnili pohonné jednotky, komunikace mezi dolní a horní stanicí probíhá po optickém kabelu.
„Lidé jsou osm metrů ve výšce, bezpečnost musí být. Lanovky jsou v podstatě úplně nové, od pohonu po zabezpečovací zařízení,“ pochvaluje si.
Každoročně investují v areálu i do rozvodů vody do sněžných děl, ty také obměňují. „Začali jsme zasněžovat v roce 1995, postupně vyměňujeme jednotlivé větve ocelových trubek, abychom předešli haváriím. Každý rok v milionech korun,“ upozorňuje Vlastislav Fejkl.
play_fill
Skiareál chce dlouhodobě rozšířit. Původní záměr byl před lety posvěcen Správou Krkonošského národního parku, v poslední době se ale akce zasekla. „V projektu je třeba akumulační nádrž na hřebeni mezi Harrachovem a Rokytnicí. Národní park změnil parametry posuzování, a tak nám projekt vrátili k přepracování,“ povzdechne si.
Potřebují i další cvičný svah pro začínající lyžaře. Harrachov je totiž v hlubokém údolí se strmými svahy a současný cvičný svah začíná tam, kde končí klasická sjezdovka. A po té sjezdovce jezdí až 1800 lidí denně.
I díky neustálé modernizaci dnes jedou všechny vleky a lanovky v areálu. „Nepřístupná je jen černá sjezdovka, jejíž provoz je závislý na přírodním sněhu. Ale jinak funguje vše včetně dětské školičky.“
Když prší, návštěvníky Harrachova lyžování moc nebaví. „Tržby jsou nižší. Ale lidé tady jsou, což je fajn. I přes inflaci a drahotu je určitý okruh lidí, který si lyžování nenechá ujít.“
Překvapením pro něj trošku je, že mají zcela zaplněný kalendář pro lyžařské školní kurzy. „Asi to je proto, že níž prostě sníh není, tak se velké množství kurzů nahlásilo k nám. Základní i střední školy.“ Kurzy lyžování jsou ve Skiareálu Harrachov finančně zvýhodněné oproti klasickým turistům.
S běžeckým lyžováním je to horší. „Pravda je, že dobré tratě musíme hledat až ve výšce tak devět set metrů nad mořem. Ale oproti Jizerským horám tady máme tratě naprosto luxusní. Určitě dvacet kilometrů máme skvěle upravených,“ vysvětluje.
Pokud chtějí horská střediska přežít, musí se začít přemýšlet a realizovat i zasněžování tratí pro běžkaře. „Tak to je. Zasněžovat alespoň části v nižších polohách, aby se lidé nemuseli pěšky trmácet někam do kopců.“
Za samozřejmost při udržování tratí považuje i odstup lesa. Tratím tak prý musí ustoupit širší pruh lesa. „Když vede přímo pod stromy, zapadá jehličím a je po trati, což je právě jeden z činitelů, který překazil i Jizerskou 50 v Bedřichově.“
Kvůli svým zkušenostech odmítá ekologický aktivismus. „Nemám rád takové ty strašící články o podnebí. Jen přikládají polínka pod oheň. Přijde mi, že dnes se schválně hledají problémy a nafukují se,“ doplnil Vlastislav Fejkl.
