Nebývale velký zájem provázel včerejší soutěž kříženců v jabloneckých Tyršových sadech. Už po deváté se o titul Voříšek roku a další ocenění ucházelo dvaapadesát psů se svými majiteli. Porota neměla hodnocení lehké. „Každý z pejsků je něčím výjimečný,“ konstatovala inspektorka Ligy na ochranu zvířat ČR Zuzana Semelová. Některý dovednostmi, jiný osudem, ale všichni jsou nedílnou součástí své rodiny.
„Máme dnes velkou konkurenci v Pardubicích. Když ale věděli, že u nás bude „voříškyáda“, měli přesunout dostihy,“ zažertovala Dagmar Kubištová z pořádajícího útulku Dášenka a jablonecké Ligy na ochranu zvířat. Člen poroty Vlastimil Harapes jí dal za pravdu s tím, že i on dal přednost klání v Jablonci.
Na rozdíl od předcházejících ročníků nerozdělili organizátoři voříšky do velikostních kategorií. „Bylo to nefér, protože těch největších soutěžilo málo a dostalo se na každého,“ vysvětlila Kubištová. „My s novými propozicemi problém nemáme,“ shodla se sedmičlenná porota. Měla tak větší prostor při hodnocení.
Každý ze soutěžích po promenádě dostal prostor předvést všem, čím je jeho pes výjimečný a co umí. „Dick je z lučanského útulku a chytá kočky a cyklisty, bruslařů si ani nevšimne,“ charakterizoval tříletého chlupáče jeho pán.
Souznění dětské a psí duše předvedla malá Sabina, jejíž fenka má hlavu zhruba v úrovni jejího hrudníku. „Poslouchá a netahá,“ uvedla a jako potvrzení svých slov (sice za pamlsek – pozn. red.) předvedly malou ukázku.
V páté sadě uchazečů o titul se představil i loňský vítěz Aran. „Snažíme se obhájit prvenství,“ uvedla Eva Oulehlová ještě před hodnocením. A obhájili. Válení sudů, taneček i procházení mezi nohama majitelky nikdo jiný neuměl.