Reportáž: Neobyčejné divadlo hráli nad vodou

Vyrážím na místo s kamerou a na dálku vidím odlesk řady fotoaparátů na hrázi. Na největší záři zaostřím a poznávám kolegu fotografa. Nezklamal a já mohu jen lovit záběry na video.

Vyruší mě zvonění mobilu. „Jablonecký Deník?“ ozývá se ze sluchátka. „Ano,“ odpovídám. „Někdo se na přehradě topí, je tu vrtulník,“ oznamuje volající a položí. „Hodně špatný vtip,“ pomyslím si. Sotva zapnu kameru, ale opět drnčí telefon.

„Asi se něco stalo na přehradě, někoho hledají,“ hlásí další člověk. Děkuji za informaci a přemítám, proč na cvičnou akci záchranářů nikdo Jablonečany neupozornil. Telefon mi zvoní během hodiny celkem pětkrát.

Popocházím dál směrem ke hrázi, kterou už lemují desítky lidí a obdivně sledují akci na vodě. Uznávám také, že málokdo by byl schopen takové práce, o to víc bychom si záchranářů měli vážit.

„No to bych rád věděl, na kolik taková sranda přišla,“ ozve se mi za zády. Nemohu se neotočit. Přes pivní pupek sotva dohlédnu na mužův obličej. Stejně nevěřícně po něm otočí hlavy řada dalších. Tuším, co si myslí.

V duchu mu nepřeji, aby on sám někdy potřeboval takovou pomoc. Na cenu výjezdu by se pak rozhodně neptal.
Chmurné myšlenky rázem uletí, když klučina po kotníky ve vodě a s jedním čerstvě odřeným kolenem začne vykřikovat: „Už helikopotéra zase letí, tati, tati podívej.“ Nadšeně ukazuje prstíky nad budovy na Slunečních lázních. „To je krása,“ dostává se mu odpovědi.

Má pravdu, takové představení by si zasloužilo stejně diváků, jako ohňostroj každého 30. dubna. Jen škoda, že o ní lidé nevěděli. Přišli by.