Sokolovnu by návštěvník Loužnice hledal marně. Ke konci čtyřicátých let minulého století totiž vyhořela. Kvůli převratným politickým změnám se pak už nikdy nepostavila.

Poprvé se místní Sokolové sešli 29. června 1887. Poplatek platili jednou za rok jeden zlatý, měsíčně pak příspěvek deset korun. Začali ihned shánět a vyrábět nářadí, například můstek na cvičení. „Bratr Josef Bouček mlynář k tomu účelu slíbil dáti zdarma prkno a bratr Kopal uvolil se jej zdarma zhotoviti,“ stojí v jednací knize.

Bouřlivě se rozvíjí nejen tělocvičné aktivity, ale i divadlo, jímž se stali Loužničtí známí široko daleko. Sokolové se scházejí a cvičí v hospodě u pana Linky, za pěkného počasí i venku. Od roku 1898 si ke cvičení najímají tělocvičnu místní základní školy, na oplátku ji pomáhají vybavovat nářadím.

První světová válka přináší tříletý útlum aktivit místního Sokola. Ale již v roce 1918 se objevují první zmínky o možné výstavbě sokolovny. Příští rok se hledá pozemek, cenu stavby vypočítávají podle plánů Líšenské sokolovny. Hned napoprvé vybrali mezi sebou loužničtí Sokolové dvacet šet tisíc korun, aby byl základ na výstavbu. V srpnu 1920 se na pozemku, který darovala místní baráčnice, začínají kopat základy. Dělníkům se tehdy vařilo ve škole, na stavbě pomáhalo v průměru pět Sokolů denně.

Ale není vše jen idylické. Sokolové si umí vjet i do vlasů. „Že prý bratr Novák podezřívá bratra náčelníka, že prý proketasoval sletové odznaky, načež je velice uražen a roztrpčen a chce se vzdáti náčelnictví.“

Na konci roku 1920 se v sokolovně již pořádá první akademie, byť se ještě v roce následujícím dostavovalo. Do války je Sokol velice aktivní, pořádá plesy, cvičení, divadelní představení.

První schůze v době 2. světové války se koná až 13. prosince 1939 a „Obec sokolská upozorňuje, aby ve všech jednotách nebyly činěny žádné výtržnosti.“ Po skončení války se Sokolové schází již 25. května 1945 a v červnu pořádají již první zábavu.

Po několika krátkých letech ale přicházejí dvě rány. Tou větší je devastující požár, další pak nástup komunismu.

Sokolovna se již nepostaví, místo ní vzniká v letech 1955 až 1963 kulturní dům, kde mají Sokolové své místo. Vždyť dodali i materiál, který zbyl po sokolovně.

Rozpuk místní jednoty nastal v sedmdesátých a osmdesátých letech. Lyžařský oddíl byl známý široko daleko. Místní připravovali krásné tratě, na nichž závodily stovky mladých i dospělých. Na první velké závody v Loužnici mimochodem vzpomínají i Radim Nyč nebo Pavel Benc, reprezentanti Česka. Za první místo byla velká jitrnice, pak menší a menší.

Sokol v Loužnici nezahynul, ale potýká se s nezájmem. Ale ve spolupráci s místními hasiči spolupořádal například oblíbené závody traktůrků. Dodnes také upravuje běžeckou trať v okolí obce. Rodiče s dětmi aženy cvičí v Kulturním domě, daří se stolním tenistům.

Místní Sokolové patří pod ČSTV, do Obce Sokolské se nevrátili zejména kvůli sporům při privatizaci pozemků Sokola.