„Nikdy neudělám dva úplně stejné kusy. Ani to nejde,“ poznamenala Markéta Rybářová, jejíž obývací pokoj v mšenském paneláku slouží i jako tvůrčí dílna. Upozornila, že konečná podoba není nikdy dopředu jasná: „Třeba u koně jsem začala od kopyta a pak už práce na sebe navazovala.“
Kdo by se domníval, že díky objemnému materiálu práce rychle přibývá, je na omylu. „Je to piplačka a spousta časových prostojů, když musí lepidlo uschnout. Proto dělám na více věcech najednou,“ vysvětlila čilá důchodkyně.
„Hlavně dělám zvířátka dětem a postiženým pro radost, ale třeba právě hotový kominík bude svatební dar pro štěstí novomanželům,“ dodala. Díky svému koníčku se ale orientuje i v „automobilovém průmyslu“. Vytvořila nejen traktor, fiátek, ale i další typy. „Funkční světla na baterie také nechyběla,“ poznamenala.
Zatím největší dílo – pojízdný kůň ve velikosti poníka s nosností 55 kg, který několik let přitahoval pozornost každého, kdo k Markétě Rybářové přišel na návštěvu – poputuje na charitu už tuto sobotu. „Mám vždycky ohromnou radost, když vidím, jak se dětem rozzáří oči,“ dodala umělkyně.