Píše se rok 1901 a anglický konstruktér Huber Cecil Booth si nechává patentovat první vysavač. Úklid domácností tak před 110 lety dostal zcela novou dynamiku. Košťata a mokrý hadr se staly minulostí.

„Traduje se, že Booth na svůj vynález přišel, když se účastnil předvádění nového způsobu čištění železničních vagonů na nádraží St. Pancras v Londýně,“ přibližuje historii Roman Tvrzník ze společnosti Elektrowin. „Systém spočíval na principu odfukování prachu ze sedadel a Booth si uvědomil, že by bylo daleko praktičtější prach vysávat než ho pouze rozptýlit do prostoru.“ Hned po návratu domů se pustil do práce na svém budoucím patentu.

Před ústa si přiložil kapesník, sklonil se k podlaze a nasál vzduch. Na kapesníku se mu uchytil prach, a tak se Booth pustil do práce. O rok později, v roce 1902 už si založil společnost Vacuum Cleaner Co. Ltd. a začal vyrábět vysavače ve velkém. Tehdy měly vysavače ještě podobu nepojízdného stroje s dlouhou hadicí a sací hlavicí.

Kde se vzal lux?

Už o čtyři roky později však Booth přichází s přenosným vysavačem, ale tentokrát již nebyl první.

„O pár týdnů jej totiž předstihla americká firma Chapman a Skinner. Masově pak začaly domácnosti vysavače používat ve 20. letech dvacátého století, kdy společnost Electrolux uvedla na trh finančně dostupný Model V,“ přiblížil Roman Tvrzník ze společnosti Elektrowin. V té době se také pro vysavač na dlouhá léta vžil název lux a místo vysávání se začalo „luxovat“.

Podobu českých vysavačů na dlouhá léta udával jeden z našich nejvýznamnějších designérů STANISLAV LACHMAN (16. 10. 1921 – 5. 2. 2011). Kladenský rodák, který ovšem dlouhá léta prožil v Jablonci nad Nisou. Z dílny tohoto mága českého designu, průmyslového výtvarníka, návrháře a konstruktéra vyšlo přes 1200 návrhů průmyslových výrobků.

K těm nejslavnějším patří kromě unikátní kosodélníkové žehličky také vysavače. Legendou se stal už vysavač ETA 401 Standard, vyráběný v letech 1955–1965. v nejedné domácnosti možná ještě z piety ukrytý v komoře, někde možná dosud slouží.

Hned poté přišel Stanislav Lachman s návrhem celoplastového vysavače ETA 402 Jupiter. Skládal z hadice, několika speciálních trubic na vysávání čalouněného nábytku, s elegantní brašnou. Elegantní, do posledního detailu promyšlený výrobek. Novinkou byl i vypínač ovládaný sešlápnutím. Tuto myšlenku autor převzal ze svého návrhu pákové baterie ovládané nohou, s jejímž návrhem přišel Stanislav Lachman už v roce 1948.

Kvůli svým užitným, ale především vzhledovým vlastnostem byl Lachmanův vysavač zařazen do prestižního seznamu sta ikon českého designu. Ve svých návrzích dokázal geniálně spojit funkčnost výrobků s jejich vysokou estetikou. „Tenkrát na design nikdo moc nedbal, Elektro Praga byla jedna z mála firem a on byl jeden z mála lidí, kteří tlačili vývoj designu dopředu,“ řekl jeho pozdější spolupracovník z vývojářské dílny Josef Sedlák.

Stanislav Lachman byl absolventem pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Ke studiu na prestižní škole vedla ale dlouhá cesta od královéhradecké průmyslovky přes totální nasazení v muniční továrně v „rajchu“, kde zaměstnávali i slepé dělníky a kde pracoval jako kreslič a konstruktér.

"Vymýšlel jsem pro ně různé pomůcky a tehdy jsem si uvědomil, jak důležitá je u pracovního nástroje ergonomie,“ vyprávěl mi kdysi. „V tom, že jsem později dokázal o všech věcech přemýšlet z mnoha stran, mi paradoxně pomohl Hitler,“ vracel se při našem posledním rozhovoru ke vzpomínkám.

Po studiích se jako mladý podnikový výtvarník zaměřil na návrhy tvarů nových elektrických vypínačů a zásuvek, později proslul jako designér žehliček, fénů, kuchyňských robotů a dalších domácích elektrospotřebičů. Podle jeho návrhů vyráběli zejména v podniku Elektro Praga Hlinsko, Novoborských strojírnách a různých výrobních družstvech, celkem asi v osmi desítkách závodů.

V roce 2007 byl Stanislav Lachman za celoživotní dílo uveden Akademií designu České republiky do Síně slávy Czech Grand Design.

Mezi nejznámější realizované návrhy se řadí páková baterie ovládaná nohou z roku 1948, kuchyňský mixér z roku 1954, elektrický vysoušeč vlasů EM 521 z roku 1956 a žehlička ETA 211 s několika novátorskými patentovanými řešeními - kosodélníkovou žehlicí plochou a odkládáním na bok z roku 1973.

Víte, že do koše staré vysavače nepatří…?

Severní Čechy – Ačkoliv vysloužilé vysavače nepatří mezi nebezpečný odpad, přesto by neměly končit v kontejnerech. Putovat by měly do sběrných dvorů k recyklaci. „Ekologickou recyklací vysavače můžeme opětovně využít 1,3 kilogramů železa, 0,9 kilogramu neželezných kovů, například mědi a 4,2 kilo plastu,“ vysvětluje. „Z jediného vysavače tak může vzniknout například 400 hřebíků nebo 170 plastových lahví,“ upozorňuje, Roman Tvrzník ze společnosti Elektrowin.

Společnosti od svého založení v roce 2005 již zrecyklovala více než 110 000 tun vyřazených elektrospotřebičů. Zajišťuje sběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu. Likvidují například chladničky, velké a malé elektrospotřebiče, elektrické a elektronické nástroje.

Společnost Elektrowin je nezisková, jejími akcionáři jsou přední výrobci velkých a malých domácích spotřebičů. Sběrnou síť tvoří téměř 1000 sběrných míst v 800 městech a obcích, 2600 provozoven posledních prodejců a mobilní svozy ve více než 4000 obcích v celé ČR.

Kde najdete sběrná místa v kraji?

Podle Taťjany Pokorné ze společnosti Elektrowin můžete vysloužilé vysavače odevzdat v jakékoliv prodejně elektro, kde si kupujete nový přístroj. „Prodejce je povinen od vás starý vysavač převzít. Někteří dokonce vysavače k recyklaci odebírají bez toho, že byste si u nich koupili nový,“ upozorňuje. V místech, kde prodejna elektro není, je můžete odevzdat také ve sběrných dvorech či při jednorázovém svozu. Mezi malými obcemi v kraji je v seznamu například Bedřichov na Jablonecku či Brniště na Českolipsku. Seznam naleznete ZDE.