Obě autorky ovlivnilo krajinné umění a v oblasti Boreckých skal v Českém ráji dočasně „izolovaly“ igelitovou fólií listnaté stromy a i jinak oddělovaly další prvky lesa. Následně tuto uměleckou intervenci do krajiny zachytily v cyklu fotografií.

Výstava sice reaguje na aktuální společenskou situaci a náladu, ale gesto obou umělkyň je komplexnější a vedle úvah o (ne)potřebě izolace v souvislosti s covidovou krizí či rusko-ukrajinskou válkou vyvolává v divácích i obecné otázky o vztahování se ke světu kolem.

„Ten nápad vznikl loni v srpnu, kdy už se mohlo chodit ven, a dokonce i cestovat mezi okresy, a nebyli jsme tedy už úplně izolovaní,“ řekla Alena Čechová s tím, že si spolu s kolegyní kladly otázky, kdy je dobré se izolovat a jakým způsobem bojovat za své bezpečí a bezpečí druhých, za svobodu. „Bavily jsme se tenkrát o omezeních doby i pocitu svázanosti. Únik nám poskytovala Liberecká škola fotografie, kde jsme v té době obě působily,“ podotkla.

Vernisáž proběhla v sobotu 9. dubna a hudebně ji doprovodil jeden z nejvýraznějších mladých jazzových pianistů a skladatelů Augustin Bernard. „Doufáme, že i divákům může pomoci výstava otevřít nový pohled a nové cesty do krajiny. Myslím, že to téma rezonuje v každém z nás, týká se našich osobních životů i současného geopolitického dění,“ dodala Anna Nováková.