Čekám, že na zahájení, které kvůli koronavirovým opatřením není navíc oficiální, budu sama. Opak je ale pravdou. K mému překvapení se už přede dveřmi tísní skupinka lidí, několik párů i rodina s docela malými dětmi. Poctivě si nasazují roušky a vydávají se do útrob muzea. Kromě bižuterních a nápojových kolekcí je sem přivábila nově otevřená přístavba ve tvaru skleněného krystalu, která se právě u příležitosti trienále vůbec poprvé otevře veřejnosti.

Lidé nešetří chválou

Mezi dveřmi se míjím s těmi, kteří už mají prohlídku muzea za sebou. „Pěkné, to se jim opravdu povedlo,“ slyším opakovaně na adresu muzea. Pochvala ale patří především hlavnímu kurátorovi Petru Novému, který výstavu s názvem Trendy – Design – Produkce připravil.

„Jde o největší nekomerční výstavu svého druhu v Evropě, která představuje produkci 80 firem z osmi zemí, které u nás mají zastoupení. Podstatou trienále je každé tři roky ukázat, co podstatného se ve světě bižuterie, skla a šperku stalo,“ vysvětluje Nový, který vybíral vystavující firmy a studia. Nikoli už ale samotné exponáty. „Chceme po firmách, aby nám prostřednictvím zapůjčeného předmětu sdělili: toto je podle nás současný trend, tohle je produkce, tomuhle říkáme design. A když máte těch firem osmdesát, dá vám to už určitou představu a výpověď,“ připomíná Nový, jeden ze současných největších znalců a teoretiků skla.

Role kurátora je podle něj důležitá ve výběru firem. „Oslovujeme ty, které mají co říct, které jdou dál, neusnuly na vavřínech. Neoslovujeme ty, které jen kopírují něčí tvorbu, tedy parazity,“ zdůrazňuje.

Procházím vstupní expozici rozdělenou na část současného šperku a bižuterie a nápojového čili užitkového skla. Ve vitrínách se střídají jména i styly včetně klasiky z českého granátu, která nutně nemusí mít podobu prstýnku po babičce, ale umí zasadit rudé polodrahokamy do moderní podoby.

Spektrum současných návrhářů je opravdu široké. Vidět tu lze náhrdelníky inspirované secesí stejně jako masivní prsteny z plastu ve tvaru dřeva nebo v čisté linii broušeného skla a chirurgické oceli evokující laboratoř či chirurgický sál. Jsou tu autorské šperky z drátěné pružiny nebo dokonce z molitanu s názvem archeologie současnosti.

Velikou pozornost přilákala i druhá část expozice věnovaná užitkovému sklu. Návštěvníci obdivně vzdychají nad čirou krásou skla, obdivují řemeslnou dokonalost, ale i nápad a vtip, které „obyčejné“ sklenice na víno, karafy, mísy, vázy nebo dokonce půllitry posouvá do kategorie umění nebo minimálně uměleckého řemesla. A i tady registruji kousky od jednoduchých nadčasových tvarů po broušenou klasiku.

Dá se v takové šíři vůbec mluvit o trendu? „Určitě. Třeba právě v nápojovém bezbarvém skle je velkým trendem optický dekor, kdy se sklo vyfoukne do speciální formy, díky níž se tento optický jev vytvoří. Ve světle svítidel je zase obrovským trendem bublina. Bublina jakéhokoli tvaru a rozměrů. A samozřejmě retroklasika, která vychází z 30., 50 a nejnověji i 80. let. To na minulém trienále ještě nebylo,“ odpovídá Petr Nový.

Novým přístupem je podle něj i ten, že sklo nemá vypadat jako sklo, ale imituje jiné materiály. „Třeba dřevo a někdy se snaží napodobit i plasty. Funguje tu i nadsázka, třeba sklo v podobě pokroucené petky. Jeden ze směrů je i čistý až puristický styl, ale že by se dalo vytáhnout jen jeden určující styl a o něm tvrdit, že ho zákazníci preferují, to se nedá,“ líčí.

Tři samolepky

Ostatně o tom, co se lidem líbí, hodně vypoví i anketa, která je součástí trienále. Ke vstupence dostanou návštěvníci tři samolepky, jimiž mohou ocenit exponáty v jednotlivých částech výstavy. „Poslední trienále navštívilo 25 tisíc lidí. Když to vynásobíme třemi, tak už to představuje slušný přehled o tom, co lidé považují za současný trend,“ dodává Pavel Nový.

Výstava potrvá až do listopadu. Oproti té předchozí na ní není zastoupeno technické sklo, které bylo instalováno ve výstavním pavilonu Eurocentra, jenž je zatím kvůli koronaviru zavřený. Muzeum proto ukázky přelilo do internetového prostředí.

Souběžně s trienále si lidé mohou prohlédnout celou historii výroby skla, kolekci bižuterie, která zdobí modelky na přehlídkách Jablonexu, a také expozici uvnitř skleněného krystalu, jež zatím nabízí ukázku současné produkce svítidel a lustrů. Od podzimu tam ale stálé místo naleznou vánoční ozdoby.

Magický krystal bude svítit ve dne v noci

Vůbec poprvé si o víkendu mohli lidé prohlédnout interiéry nové přístavby ve tvaru proskleného krystalu. Pro někoho zajímavé a fascinující, pro jiné nepřijatelné.

„Jedním z účelů bylo, že jsme chtěli tuhle úžasnou secesní budovu doplnit něčím, co bude na první pohled vyzařovat, že jde o muzeum skla,“ říká o krystalu hlavní kurátor Petr Nový. Doufá, že díky němu se teď jablonecké muzeum dostane do povědomí lidí, a to i místních, kteří tu nikdy nebyli. Nebo naposledy před desítkami let a netuší, jak se expozice proměnily.

Krystal nabízí dvě podlaží. Ve spodním naleznou stálou expozici vánoční ozdoby. „Nebude to výstava, bude to příběh!“ slibuje Petr Nový. Na zvukové podobě se bude mimo jiné podílet i režisér snímku Alois Nebel Tomáš Luňák. Expozice se bude jmenovat Svět zázraků, anglicky Wonderful world. A s nadsázkou má evokovat mezinárodní výraz pro úžas. Ono Wow!, které vám vytane na mysl, když se ocitnete v proskleném prostoru jako v kosmickém korábu, který se vznáší vysoko nad městem a který bude díky expozici současných svítidel zářit a lákat ve dne v noci.

„Jablonec byl vždycky městem progresivním a moderním. To, že se to poslední desetiletí tak nejevilo, je jiná věc, ale z historického pohledu vyrostl z ničeho po vzoru amerických měst, kde je všechno možné a kde se sny mění ve skutečnost. A my jsme zkusili proměnit ve skutečnost svůj sklářský sen,“ poznamenává historik a hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci Petr Nový.