Z devatenáctého dílu seriálu Pocta dobrovolným dárcům krve se v průběhu rozhovoru s Jiřím Hánou stal velmi aktuální materiál. Začal ale jako vždy.

Jiřímu Hánovi, který se profesně věnuje dětem v Komunitním centru v Zeleném údolí jako sociální pracovník, příroda nadělila optimismus plnými hrstmi. Jako pozitivní člověk dobrou náladu i předává. Všude, za každých okolností. Právě vyšel z odběrového sálu Transfúzního oddělení v Liberci. Krev daroval po osmačtyřicáté.

Jaké to dnes bylo?
Jako vždycky. Hrozné. Je to čím dál tím horší. Moc se bojím. Opravdu.

Tak vážně!
Moje maminka měla před lety rakovinu a podle doktorů ji někdo zachránil život, protože dostala transfúzi. Proto jsem se rozhodl dávat krev.

Kdy jste začal?

První dárcovství bylo na vojně. Ale to jsem se chtěl samozřejmě zašít z vojny na celý den. Dostali jsme volno a každý dvacet korun. Mohli jsme si koupit nějaké víno a byli jsme celí šťastní, že jsme z kasáren. Pak jsem ale dlouho nechodil a začal znovu až později. Pochopitelně zdarma, jde přece o pacienty, o lidi, kteří krev potřebují.

Ne všichni v současné době berou potřeby pacientů jako priority. Co říkáte na nátlak doktorů?
Vadí mi to. Moc mi to vadí. Není to správné. Všichni si musíme uvědomit, v jak špatné ekonomické situaci jsme. Celý stát. Chápu, že doktoři mají největší odpovědnost, přeji jim ty peníze. Ale měli by být trpěliví a neměli by nás takto vydírat.

Mluvíme–li o zdravotnictví, tak tam nepracují jen doktoři.

Tak to je další věc, která mne rozčiluje. Oni sestry a pomocný personál úplně odbourali a ty dvě miliardy, co jim ministr slíbil, si nechají pro sebe.

Vy jste svou profesí sociálního pracovníka hodně blízko celé problematice. Vnímáte to jinak?
Také bychom chtěli víc peněz jako všude, také jsme studovali. Jeden z doktorů řekl: Tato práce se nedá dělat jenom pro peníze. Je potřeba dát do toho i kus srdce a vědět, že pomáhám lidem. Já osobně z takového názoru vycházím a ztotožňuji se s ním.

Můj plat je zanedbatelný, proti dětskému domovu, kde jsem působil dříve, je to hotová tragédie. Komunitní centrum financuje jablonecká radnice. Mám o polovinu méně peněz, ale ta práce mne baví. A raduji se z maličkostí.

Například?
Podařilo se nám jet v pátek odpoledne do lunaparku v Babylonu, kam se mi podařilo sponzorsky získat lístky. Měl jsem s sebou čtrnáct cikáňat. Kdybyste viděli, jakou z toho měli radost. Celou dobu byli v absolutní pohodě, ani jeden problém nebo nějaká nepříjemnost.