Rozhledna Hlavatice v Českém ráji letos slaví 120 let od svého zpřístupnění a 90 let od vybudování kiosku z pískovcového kamene. „Vyhlídka vzdálená asi kilometr od hradu Valdštejn je zvláštní tím, že se nachází na přírodní skalní věži, která by bez schodiště byla přístupná pouze horolezcům," řekl Jindřich Sochor, který o rozhlednu a její okolí pečuje.

„Všechny ostatní rozhledny a vyhlídky, ať už kovové, dřevěné nebo zděné, jsou buď postaveny samostatně, nebo jsou na skalních lehce přístupných okrajích nebo masivech," uvedl pětašedesátiletý horolezec.

Za rok se na vyhlídku ležící při červené turistické značce vyšplhá zhruba 5000 až 6000 turistů, na Hruboskalsku je z ní údajně nejlepší a nejhezčí výhled. „Při dobré viditelnosti je snad vidět až do vzdálenosti 100 kilometrů, od hraničních hor s Německem, přes Bezděz, Ještěd až po Krkonoše. Prý je vidět i Říp," řekl Sochor.

close Rozhledna Hlavatice. zoom_in Několikrát ho ale turisté i vyděsili. Například, když jeden si nahoře zapomněl silné brýle. „Měly čočky, jak od půllitru. Jejich majitel si ale dal tři rumy a pak měl oči zřejmě jako rys. Běžel jsem sto metrů na každou stranu, zda někde neleží ve křoví, ale nikoho jsem nenašel. Brýle už tady máme pár let," popsal jeden případ. Jindy musel Sochor přesvědčovat sedmnáctiletého mladíka, aby skokem z vrcholu nespáchal sebevraždu kvůli rozchodu s přítelkyní. „Druhý den mi přinesl lahev šampaňského," zmínil.

S nápadem vybudovat rozhlednu na skále osamoceně stojící nad Mašovem u Turnova přišli turisté v roce 1892, přímé dřevěné schodiště vybudovali o dva roky později. „Dřevěné schody ale byly asi nebezpečné, a tak někdy kolem roku 1910 postavili první kovové točité schodiště. Okolí skály také vysypávali pískem, aby rozšířili plošinu pod ni. Skála je nyní tak asi o dva metry nižší," řekl Sochor.

Kiosek postavený z kamenů z nedalekého lomu se stal součástí rozhledny v roce 1924. V dobách největší slávy se v něm neprodávalo jen občerstvení a suvenýry, ale byla provozována i průvodcovská činnost, zajišťována poštovní služba a koncesovaný prodej tabáku. Chátrat začal kiosek po roce 1948 a před deseti lety mu dokonce hrozila demolice.

Před zánikem ho zachránil Sochor s kamarády a obnovil v něm i prodej suvenýrů a občerstvení. „Nahoře není elektrika ani voda, vše se musí nosit nahoru na zádech," dodal. Sám kiosek neprovozuje, štafetu po něm převzal syn.