Za socialismu příroda trpěla i v Libereckém kraji. Už se mátoří

Desítky kilometrů mrtvého lesa, ze kterého zbyly jen pahýly olysalých stromů a hektary holosečí. Náhorní plošina Jizerských hor začala v době normalizace připomínat měsíční krajinu. Bezohledné socialistické řízení výroby zaměřené pouze na zisk způsobilo ekologickou katastrofu, kterou bude muset řešit ještě několik následujících generací.

„Tenkrát to bylo všem úplně jedno,“ komentuje Ondřej Petrovský z Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, která se už od roku 1993 zabývá obnovou Jizerských hor. „V 70. a 80. letech byla devastace maximální. Šlo jen o to, aby národní hospodářství běželo, důležitá byla jen produkce,“ dodává.

Kromě toho, že Jizerky skrápěly kyselé deště, které od poloviny 60. let způsobovaly elektrárny na německé a polské straně, ničila krajinu i těžká těžební technika. Lesy „telegrafních sloupů“ bylo potřeba zlikvidovat, neohrabané stroje však podle Petrovského způsobovaly erozní rýhy, které odváděly vodu. Situaci nevyřešila ani následná výsadba nových stromků. „Nesázely se původní dřeviny, jako byly buky nebo jedle, ale smrkové monokultury. Jednalo se o převážně o smrk pichlavý, který rychle roste a neožírá jej zvěř,“ komentuje.

FOTO: Největší varhany v Jablonci začnou rozebírat již příští týden

Smrkové porosty jsou však náchylnější k větrným kalamitám či napadení kůrovcem. Také nedokážou účinně chránit půdu před erozí. „Lesní hospodáři si tenkrát zřejmě neuvědomovali dopad, jaký tato výsadba může mít,“ dodává Petrovský. Na průšvih ale bylo podle něj „zaděláno“ už o několik století dříve. Jestliže dříve byly Jizerské hory pokryty smíšeným lesem, vše se změnilo s příchodem sklářů v 17. až 19. století. „Lesy se hojně využívaly do hutí, z jedlí se vyráběly šindele,“ objasňuje ochránce přírody. Vznikaly holoseče, které se už tenkrát začaly zalesňovat převážně smrkem. „Ještě ke všemu se jednalo o smrky odjinud, takže neměly původní genofond,“ pokračuje ekolog.

Revoluce přinesla naději

Situace se začala zlepšovat až po sametové revoluci. Vznikl zákon na ochranu přírody, za kterým stál druhý polistopadový ministr životního prostředí Ivan Dejmal. Pravomoci získala i Chráněná krajinná oblast Jizerské hory. „Chyběly ale peníze, například CHKO dostala jen deset tisíc korun, což jim nestačilo ani na označení cedulí,“ dodává. Postupně se ale dařilo peníze do Jizerek přivádět. Do současnosti se podle Petrovského do obnovy zničeného lesa investovaly možná až stovky milionů, z čehož nemalým podílem přispěla Evropská unie. Kromě výsadby nových stromů bylo ale nutné řešit také návrat vody do krajiny. Začalo se proto například s obnovou rašelinišť nebo tůní.

„Všechny vrcholky jsou dnes zelené, vypadá to hezky, ale vyhráno není,“ komentuje současnou situaci Petrovský. „Je například stále narušený vodní režim a je potřeba vrátit do hor listnaté stromy. Naším cílem je přiblížit hory ke stavu blízkému přírodě, než do ní začal zasahovat člověk,“ vyjádřil se už dříve vedoucí CHKO Jizerské hory Tomáš Korytář. Po stovkách let plundrování hor, tak bude trvat další stovky let, než se úplně uzdraví.

Psí psycholog: Psa nejprve naučte česky a pak mu předveďte, co po něm chcete