Majitel a investor, společnost Malina–Safety, se rozhodl namísto lacinější demolice objektu tzv. Zámečku jeho převážnou část zachovat. Jeho záměr vyžadující změnu územního plánu v této lokalitě ve čtvrtek posvětili zastupitelé.

„Architekt Libor Sommer, který studii vypracoval, má s podobným začleněním historických budov do novostaveb zkušenosti,“ konstatoval místostarosta Otakar Kypta. Jeho kolega Lukáš Pleticha dodal, že na památky se lze podívat z různých úhlů pohledu. Podobně se totiž pustil do rekonstrukce přes sto let staré Celnice Ivo Bartoněk. "I pro něj by byla demolice levnější," dodal Pleticha. Vstřícnost Radka Maliny vítá.

Stavbu a rozšíření připravuje firma již několik let. Zachování převážné části Zámečku ji ale značně ekonomicky prodraží. "Předpokládám celkový objem zhruba sto milionů korun," uvedl majitel Radek Malina. Existuje eventualita, že by se část peněz podařilo získat z fondů Evropské unie. "Záleží podle projektu na možnostech jednotlivých fondů," doplnil Malina. Stávající předložená studie je podle něj kompromisem mezi vzletnými představami a ekonomickou realitou, kterou město akceptovalo.

Studií administrativní část rozhodně nekončí. "Jde o velkou stavbu," poznamenal Malina s tím, že pokud by tato část přípravy pokračovala optimální rychlostí, mohli by s vlastním započetím stavby uvažovat na jaře příštího roku. "Do konce roku hrubá stavba a v roce 2010 její dokončení," nastínil časivý vývoj. Po projektové dokumentaci následuje vzhledem k objemu stavby územní rozhodnutí a teprve pak stavební povolení. "Pokud nebude vše do prvního sněhu, na jaře začít nemůžeme," upozornil Malina.

O historii a vztahu ke spolku Schlaraffie neměl původně Radek Malina ani ponětí. "První kusé informaci mi řekl zastupitel Václav Vostřák," potvrdil.

Podle Jiřího Křížka z Národního památkového ústavu v Liberci nejde o památkově chráněný objekt. „Ale je světovým unikátem toho, co pánský spolek Schlaraffie postavil,“ konstatoval. Jde totiž o celý objekt. Většinou se dochovaly pouze interiéry, jako například ve Vrchlabí. Členové spolku, který v volném překladu z němčiny znamená Země povalečů, vznikl původně jako recesistické sdružení pražských umělců. Získal brzo na popularitě. "Přirovnal bych je k Cimrmanologům," uvedl s nadsázkou památkách. Přesto v jejich řadách byli přední mužové měst či podnikatelé se silnějším ekonomickým zázemím.

V Čechách spolek skončil svou činnost se nástupem nacismu a po válce už svou činnost neobnovil. "Ne tak je tomu ve světě. V některých státech je tento spolek stále kulturně aktivní a známý," vysvětlil Křížek. Po nástupu fašistů do Sudet si ze Zámečku své sídlo udělali Hitlerjugend. Po znárodnění tu školící středisko a klub měl Liaz. V devadesátých letech pak objekt změnil několikrát majitele a některé jejich plány byly smělé, ale i spekulativní. Poslední z nich byl zřejmě rád, že se zdevastované zátěže zbavil.

Řada souvislostí přivedla majitele k rozhodnutí pokusit se objekt v katastrofálním stavu nezbourat. "Zachováno zůstane přes šedesát procent," uvedl architekt Libor Sommer. Současně s rekonstrukcí postaví nový objekt obchodního, výrobního a administrativního centra firmy a Zámeček do komplexu začlení. "Předpokládáme, že v něm bude sociálně administrativní zázemí," dodala ekonomka společnosti Malina-Safety Eva Jančíková.

Architekt upozornil, že při výstavbě použijí na fasádu v Čechách novinku, velmi oblíbenou nyní ve Švýcarsku. Bezúdržbový plášť. "Jde o silikátovou lazurou probarvené broušené betonové omítky," vysvětlil Sommer. Jsou mimo jiné velmi odolné vůči velkým teplotním výkyvům. "Do Jablonce to správné," dodal architekt.

Co je a co byla Schlaraffie

Historicky unikátní dílo spolku Schlaraffie z roku 1910 na Tržním náměstí v Jablonci je pravděpodobně dílem jabloneckého stavitele a architekta Emiliana Herbiga (mimo jiné i autora jablonecké Sokolovny). Instituce Schlaraffie vznikla roku 1859 jako recesistický spolek pražských umělců. Do roku 1939, kdy byla jeho činnost násilně ukončena, se z něho stal kulturní fenoném, který expandoval na všechny kontinenty.

Program Schlaraffie se od počátku zaměřil na filantropickou a kulturní činnost, ze které byly vyloučeny všechny politické, nacionalistické a religiózní akcenty. Již roku 1876 se konal v Lipsku celosvětový kongres Schlaraffie a údaj z roku 1931 hovoří o 254 spolcích se 13 295 členy. Sídla spolku odkazovala na středověkou minulost a středověkou symboliku, karikovala šlechtický životní styl. Členové spolku si dávali směšné tituly, například kavárník Melage von Mocca, razili pamětní medaile se šifrovanými nápisy a nosili šaškovské uniformy. Spolek byl často mylně spojován se zednáři a jinými tajnými společenstvími.

Jablonecká odnož Schlaraffie se symbolickým označením Preciosa Iserina byla založena roku 1908 a krátce poté si zřídila v Tržní ulici své sídlo.

I přes dnešní torzální stav původní stavby jsou na exteriéru budovy stále patrné hodnotné stavební detaily, které odkazují na středověkou architekturu (cimbuří, věž, kamenná bosáž). Interiery bývaly bohatě zdobeny malbami, uměleckořemeslnými stavebními prvky a uměleckými díly, která se však v Jablonci nezachovaly.

Dosud známá sídla Schlaraffie mají charakter klubových místností a jablonecká Preciosa Iserina je dosud jedinným zjistěným sídlem, které má charakter samostatné budovy. Dům je tak mimořádným dokladem kulturních aktivit v Jablonci na počátku 20. století. Spolek Schlaraffia je opředen kvůli neznalosti dobových faktů řadou dezinformací, od kterých se může vyvíjet i vztah k této budově. K objektivnímu zhodnocení činnosti tohoto spolku, jehož projevem je právě uvedená budova, a architektury jeho sídel v rámci celého území českých zemí dosud nedošlo.

Historická hodnota objektu je přitom ve vztahu k regionu města nesporná a svým významem dalece přesahuje rámec Jablonce. Po obnově se může torzo Schlaraffie významně zapojit do kulturní propagace a prezentace města, protože se jedná o zcela výjimečný příklad tzv. symbolistní architektury, která se vyskytovala například v období renesance, baroka a romantismu. Pro první polovinu 20. století je tato architektura zcela nezmapována a lze předpokládat, že se na území České republiky vyskytuje velmi zřídka.

(Jiří Křížek - Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Liberci)