Zdeněk Sochor sáhl pro sklo do pece naposledy v květnu, a to ještě kvůli faktu, že se Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou rozhodlo výrobu hutních figurek zvěčnit v obraze a zvuku. Dnes je pec, kterou vytvořil samovýrobou, vyhaslá. Dílem pro to, že je Zdeněk Sochor již v důchodovém věku, dílem proto, že ho na jaře letošního roku sklátila nemoc a on v příhodném termínu neobjednal surovinu, tedy měkký křišťál. 

„I tak je se surovinou problém, protože dodavatelů ubývá. A když už je, tak chce křišťál prodávat na tuny. Co já s tunami skla, když potřebujete jednoho zabarvení třeba deset kilo za rok,“ položil si řečnickou otázku.

Nástupce kolem sebe nevidí. „Snad sem tam něco vytvoří syn. Jde o to, že výrobou hutních figurek nikdo nezbohatne, je to tak na žití. Syn má svou práci, ale figurky jsou jeho koníčkem. Tak si myslím, že se ta naše pec ještě párkrát ohřeje.“

Muzeum hraček Jiřího Vavřína.
Jablonecké Muzeum hraček láká na vánoční ozdoby i funkční dělo. Podívejte se

Ke sklu přičichl jako malý chlapec, kdy vyrůstal v Loužnici nedaleko Železného Brodu. Ve zdejším potoce nalézal nepovedené korálky, které tam sypali skláři v první polovině minulého století. „Vybírali jsme si pěkné kousky do praku,“ usmál se.

Navíc jeho děda perle a korále sám mačkal v malém domečku vedle obytného domu. Takzvané mačkárny, hovorově drikety, ostatně přežily i do dnešní doby, stojí v mnoha vesnicích i na okrajích měst našeho sklářského kraje.

Otec Zdeňka Sochora tvořil hutní figurky v tehdejším podniku Železnobrodské sklo (ŽBS), které bylo za doby socialismu touto výrobou vyhlášené. Pamatujete třeba na těžké skleněné, mnohdy vícebarevné vázy? Ty vznikaly právě ve ŽBS. A maminka? Ta dělala doma figurky na kahanu. Skla bylo prostě kolem Zdeňka až až.

Archeologické nálezy u Turnova.
Na okraji Turnova před 600 lety hořelo. Ukázal to výzkum při stavbě křižovatky

Jako mnozí jeho vrstevníci se sklu Zdeněk i vyučil, a to na železnobrodské sklářské škole. Ostatně, domů to měl nedaleko. Po škole nastoupil do práce. Kam jinam, než do ŽBS. Těch pár měsíců, které mu zbývaly do vojny, jej k nějaké větší práci nepustily. Spíše příštipkařil, nadřízení ho posílali od práce k práci.

Po vojně ale přišla jeho chvíle. Protože jeden z dělníků vyrábějící právě hutní figurky odešel do důchodu, volba padla na Zdeňka. Vždyť nad ním bude mít dohled jeho otec. „A tak jsem v roce 1980 zamířil na huť. Učil jsem se i od táty a dalších starých mistrů. A bylo to takové učení mučení, sem tam pohlavek… Hutní figurka chce zručnost a fištrón, ne každý, kdo se na huť dostal k tomu měl vlohy,“ vzpomíná.

Na huť nastoupil nedlouho poté, co se jeho otec podílel na tvorbě tří identických hutních figur Krakonoše, kterou znají diváci filmu Krakonoš a lyžníci. „To byla velká figurka, na které táta spolupracoval i s panem Balatkou, což byl velice uznávaný mistr na figurky. Pokud vím, jedna z figur je někde v muzeu.“ Ostatně, další dílo Sochora staršího mohou obdivovat i návštěvníci Muzea betlémů v Třebechovicích pod Orebem. „Jo, kdyby táta žil, ten by povyprávěl, co všechno v ŽBS vytvořili.“

Vyhlídku na Janečku přestavěli Ladislav a Vojtěch Vacátkovi s přáteli z bývalé trafostanice.
FOTO, VIDEO: U Spálova otevřeli vyhlídku, trafostanici upravili otec se synem

Po sametové revoluci bylo pár let hej, nejen v Železném Brodě začaly vznikat sklářské firmy, přibývalo živnostníků. Život začal nabízet nové příležitosti. Té další se Zdeněk Sochor chytl až v době, kdy se začala výrova v ŽBS utlumovat. „Dva a půl roku jsem se staral o nemohoucí maminku a pomalu jsem začal oťukávat trh, sháněl jsem kontakty na dodavatele a odběratele,“ prozradil s tím, že následně si sám sestrojil hutní pec. „Samozřejmě za pomoci řemeslníků.“ 

A začala krásná a složitá rutina, kterou Zdeněk dodržoval dalších bezmála dvacet let. Když měl na stole zakázku, vstával ve tři hodiny ráno, aby roztopil pec. Což trvalo skoro čtyři hodiny. Mezitím si chystal nástroje, barvy, posnídal.

V mezičase si uvědomil, že je posledním, kdo hutní figurky vyrábí. „A kdo ví, jestli pec ještě někdy roztopím. Zaprvé mám svoje léta, zadruhé je problém s materiálem,“ povzdechl si.