V nitru nenápadného domu nedaleko sídla České církve evangelické v Železném Brodě se tu a tam rozhučí brus, všude je sklo. Od hutního polotovaru po exkluzivní ryté a broušené vázy, talíře, skleničky, karafy. Tady vznikají luxusní kousky, které milují zasvěcení hlavně z Asie. Vítejte v provozovně uznávané rodinné firmy Ladislav Ševčík Bohemia Crystal.

Ladislav Ševčík založil firmu s manželkou Jitkou už v roce 1990. „Vyrábět doma jsme ale začali ještě za socialismu. A to v naší tehdejší garsonce. Na stěny jsme pověsili koberce, abychom nerušili sousedy. Já jsem rytec, což šlo, manžel je brusič, potřebuje k práci vodu, to nešlo. Ale hned po sametové revoluci jsme se do toho pustili naplno,“ vzpomněla Jitka.

První stroje vyrobil pro začínající podnikatele Ladislavův otec. „Táta nám pomohl nepopsatelným způsobem, bez něho bychom nebyli tam, kam jsme se dostali,“ popsal Ladislav. Hned od začátku dbali na kvalitu. A ta byla tak vysoká, že netrvalo dlouho a už v roce 1992 získali zakázku pro vytvoření luxusních váz na svatbu japonské princezny.

Z vernisáže výstavy figurálního sochaře Sebastiana Wojnara (na snímcích s knírkem a bradkou) v Galerii Art Mozaika Praha. Hosty byli mimo jiné herec Miroslav Donutil nebo ilustrátor Štěpán Mareš.
Sochař ze Semil udělal herce Donutila z bronzu a vylepšoval České chaty snů

Za nějaký čas se v Železném Brodě objevil japonský filmový štáb, který chtěl točit dokument o výrobě v tehdejším podniku Železnobrodské sklo. Vedení podniku ale štáb do provozu nevpustilo. Dopadlo to tak, že hodinový film natočili Japonci o výrobě v malé společnosti Ladislav Ševčík Bohemia Crystal. Tím se dveře do Asie otevřely zcela.

„Začali jsme se soustředit na tamní trhy. Ne že bychom zanevřeli na český trh, ale obchodování s Japonci nám otevřelo oči. Jsou to nároční zákazníci, kteří ale dodržují dohody. A tak jsme se bičovali do stále lepší a lepší kvality,“ zmínil Ladislav Ševčík.

Rodina a pár zaměstnanců tak žili v dílničce v Železném Brodě, ale de facto i v Japonsku. „Neměli jsme webové stránky, žádnou propagaci. Ale Japonci nás znali a jezdili si k nám pro dárky. Učili jsme naše zákazníky, jak se ke sklu chovat, často sem přijížděly na pobyt celé rodiny,“ přiblížil Ladislav.

Finále Světového poháru v parašutismu v Dubaji – zlato vezou české reprezentantky a stříbro muži.
Kadeřnice ze Semil skákala s padákem v Dubaji. Ramenem málem lízla mrakodrap

Japonský trh se ale roztrhl po ničivém zemětřesení, které narušilo jadernou elektrárnu Fukušima. „Japonci se tehdy dost odtáhli. V té době nám ale zase pomohli čínští turisté. Hlavním trhem se tak pro Ševčíkovi stala Čína. Bohužel v diplomatických vztazích s Čínou to začalo skřípat a platí to i v obchodě. A obchod se od té doby propadl,“ sdělil syn zakladatele firmy Ladislav Ševčík mladší.

„V té době od nás do Číny létalo sedm přímých letů, dnes ani jeden. Kvůli politice České republiky. Rakousko, Polsko, ty mají přímé lety stále. Jen my ne,“ nechápe Ladislav Ševčík starší. I proto firma hledala a nalézala styky třeba i v Indii nebo Malajsii.

Partnerský obchod je podrazil

Ale doma se nad rodinou firmou začala stahovat mračna. Majitelé pražského obchodu, který prodával luxusní výrobky železnobrodské firmy exkluzivně, svého partnera podrazili. „Přišli na to paradoxně japonští zákazníky. Všimli si, že výrobky najednou nejsou tak kvalitní jako před tím. Už před tím na nás obchod vyvíjel tlak, ať vyrábíme více za méně peněz. To by ale bylo na úkor kvality a na to jsme nepřistoupili. A tak vzali naše vzory, naši ochrannou značku a nedokonalé plagiáty začali vyrábět. Pod značkou napodobující naši a jménem fiktivního autora „Šimánek“ pak prodávali předražené nepovedené výrobky,“ popsal Ladislav starší.

To byl šok. Železnobrodská firma se naráz ocitla skoro bez odbytu. „Naše jméno, zaměstnanci, najednou jsme byli bez práce. Byla to hrozná doba, která bohužel dál trvá,“ shodli se.

Výroba stavebnic Seva a Monti System v továrně společnosti Beneš a Lát ve Slané u Semil.
FOTO, VIDEO: V malé vesničce na Semilsku se rodí legendární stavebnice

Některé brusy neboli vzory měli Ševčíkovi pod průmyslovým patentem. Začal tak boj právníků trvající dosud. Před půl rokem dal Ševčíkovým za pravdu Vrchní soud v Praze, ale obchod podal dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. „Máme všechny zvukové záznamy ze soudních jednání. Kvůli trvání sporu nyní nemůžeme medializovat některé perličky z výpovědí, ale až soud skončí, tak to chceme udělat,“ sdělil Ladislav Ševčík mladší.

Pro firmu je celá situace doslova likvidační. „Měli jsme tady sedm zaměstnanců. Všechny jsme museli propustit, přitom to jsou brusiči a rytci, kteří nabrali desetileté zkušenosti. Teď děláme jen my tři. Snažíme se o stejnou či lepší kvalitu než v minulých letech, spor o značku ale naše obchody ochromil. Já už jsem navíc v důchodovém věku a celý spor, který se objevil už v roce 2016, mne unavuje. Něco jsme vybudovali a někdo nám to ukradl. Báli jsme se, že nějaký útok přijde třeba z Číny a připravovali jsme se na to. Jenže nůž do zad nám vrazil český partner,“ dodal Ladislav Ševčík starší.

Datum projednávání Nejvyššího soudu ještě rodinná firma nezná.

UNESCO? Velké zadostiučinění

Rodinná firma byla před časem vybrána, aby reprezentovala ruční výrobu skla pro společný zápis šesti zemí na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Potřebné doklady pro nominaci za Českou republiku shánělo Muzeum skla a bižuterie Jablonec nad Nisou. A podařilo se, ruční výrobu skla na seznam UNESCO schválila hodnotící komise ve středu 6. prosince v přímém přenosu z jednání v Botswaně.

Tomáše Zahálku v kalhotách nepotkáte.
Záviděl semilským holkám sukně, tak si ušil kilt. Teď v něm běhá po republice

Přenosu byli v jabloneckém muzeu přítomni i skláři. „Je to velmi významné zadostiučinění,“ popsala Jitka Ševčíková.

„Sklářům přinese zápis do UNESCO prestiž. Předpokládám, že jim přivane i nové zákazníky a obdivovatele, zvláště turisté z Asie se na věci ze seznamu UNESCO zaměřují,“ poznamenala ředitelka Muzea skla a bižuterie (MSB) Jablonec nad Nisou Milada Valečková.

Na seznam UNESCO už se Česku podařilo v roce 2020 zapsat tradiční výrobu vánočních ozdob z foukaných skleněných perlí firmy Rautis v Poniklé na Semilsku. Teď by měl být záběr podstatně širší. Doslova celá výroba skla. Česko je z pohledu sklářské výroby specifické, protože jen v tuzemsku se ještě drží výroba od počátku po koncového spotřebitele.