Karel Rogl nejprve musí propojit dálkové ovládání se samotným strojem a nastartuje ho ještě na podvalníku, pak s ním sjede. Rovnou mezi stromy, o pár desítek metrů dál se jeho parťák připravuje k pokácení dalšího asi stodvacet let starého smrku.

„Stroj dokáže udělat práci za koně i traktor. Samozřejmě s menší silou, takže někdy musíme koně nebo traktor najmout, ale je to neuvěřitelný pomocník, který navíc díky pásům nenadělá v lese tolik paseky co traktor,“ vysvětluje Rogl a poplácá železného koně po čumáku.

Co všechno umí železný kůň?
Fantastické věci. Hlavně je denně k dispozici. Tenhle stroj umí práci živého koně i menšího traktoru, samozřejmě musí mít k práci způsobilý terén. Tady na mírném svahu je to pro něj krásná práce. Jsou tu na nevelkém prostoru staré borovice vejmutovky, které jsou vespod mnohdy už shnilé, od shora usychají, ale pomohly vyrůstat mladým smrkům v jejich stínu. Je to taková krásná ukázka podrostního hospodářství. Ty mladé smrky prostě vyrostly úplně sami, bez jakéhokoli zásahu člověka, tady okolo jsou jejich rodiče. Takže mi vykácíme staré stromy a to je pro Kapsena přesně jeho práce. Díky hmotnosti a pásům tady nenapáchá takové škody jako těžký traktor. Ty malé smrky jsou místní a tím pádem budou i odolnější. Jen kousek zalesníme jedlí, kterou budeme muset oplotit, protože jedli má lesní zvěř tuze ráda. A vedle zase duby zimní, aby byl les různorodý.

Práce v lese je určitě nebezpečná, při těžbě musíte dávat neustále pozor. Vzpomenete si na nějakou příhodu z kácení?
To jsou hlavně nebezpečné příběhy. Osobně to raději vypouštím, protože někdy k nebezpečným situacím dochází, i když se člověk snaží být neustále ve střehu. Měli jsme kamaráda , spolupracovníka tady za kopcem v Huntířově. Zkušený dřevař, v lese pracoval dlouhá léta. Při práci ho asi před šesti lety zaklapl vývrat. Les, ve kterém stojíme, je na práci pěkný, na druhé straně katastru Malé Skály ale máme lesy úplně jiné. Jsou tam velké stráně, skály. Za pár dní tam musíme také kácet, proto jsme si tam museli dojednat lanovku, protože tam se nedostane ani stroj ani kůň.

Vy obhospodařujete i dvě stě dvacet hektarů lesa patřícího obci Malá Skála. V jakém je stavu?
Maloskalský lesní celek má velkou zásobu dřeva, spíše přestárlé porosty, takže by se mohlo těžit dlouhou dobu soustavně. Ale vše, tedy i kácení se musí dělat s nějakým rozumem, vůbec v téhle době, když lesy už léta decimuje sucho a kůrovec.

Jak škodí kůrovec v lesích Malé Skály?
Problémy jsou tak nějak průběžně. Nebylo to ale nic hrozného, až minulé dva roky evidujeme nárůst. Samozřejmě z toho máme hrůzu.

V posledních letech klesá cena měkkého dřeva na trhu, především toho smrkového, když právě smrk je nejvíce kůrovcem napadaným stromem. Je to znát třeba i v ekonomice obce?
Určitě. Přesto jsme i v posledních letech jak mi, tak obec v lesním hospodářstvím v černých číslech. Jasně, není to taková hitparáda jako v dřívějších letech, ale furt to jde. Tak před šesti lety stála metr kulatiny klasického výřezu 2200 korun, i palivové dřevo mělo jinou cenu. Vzrostly i náklady, i když cena za práci v lese roste naopak pomalu.

Jak a kdy jste se dostal k práci v lese?
To je už třiadvacet let, bylo mi tehdy devětadvacet. Tady můj parťák Jindra je proti mě ostřílený mazák. S pilou jsem začal dělat v roce 96. začalo mě to tak bavit, že jsem si ještě udělal kurz na učilišti a přešel jsem k práci do lesa natrvalo. Jako živnostníka si mě najímají státní podniky, obce i soukromníci.

V nedávných letech přišla obec k několika desítkám hektarů lesa. Jak se to stalo?
Vyhledal to někdejší lesní hospodář obce Zdeněk Brožek. Podařilo se mu nashromáždit materiály, díky kterým byl obci Malá Skála navrácen historický majetek sedmdesáti hektarů lesa v hodnotě mnoha desítek milionů. Navíc byl velikým vizionářem. Díky jeho iniciativám a návrhům proběhla obnova mnoha lesních cest. Poslední rekonstrukce lesní cesty v Končinách v Mukařově byla dokončena na podzim roku 2019, jen pár dní, než ve věku 81 let zemřel. Teď už je v jiném revíru, zemřel v prosinci toho samého roku. Teď právě na té cestě stojíme.

Jaká je na Maloskalsku skladba lesů?
Tady nad Mukařovem je to klasický hospodářský les, nádherně ošetřovaný, moc pěkný. Pravděpodobně kvůli nějakému mikroklima je smrkový les zdravý. Asi i kvůli tomu, že je na mírném severním svahu, kde moc nepálí slunce a je tady relativně vlhko i v létě. Kůrovec tady skoro není. Zase nad Malou Skálou na druhou stranu jsou bukové a smíšené stromy.

Jak vypadá Váš klasický pracovní den?
Jedem podle hospodářské knihy. Všemu předchází porada s odborným lesním hospodářem, kde vybereme místo, které se má kácet. Vyznačíme si plochu, rozhodneme se, zda bude dřevo přibližovat živý kůň, velký traktor nebo náš železný kůň. Někdy se ale dělá nahodilá těžba, to objíždíme les a porazíme sem tam nějaký nemocný strom.

Bavili jsme se třeba i o tom, že na Malé Skále vznikla takzvaná sněžná jáma. Co to vlastně je?
To je vlastně sklep pro sazenice. Na horách to bývala běžná věc, ještě i dnes. Staré panely jsme zapustili do země a vybudovala se taková zemljanka. Do ní se přes zimu navozí sníh. Na jaře, když sjedeme do školky pro sazenice stromů, založíme je do toho sněhu a ony tam mohou spát, než se dostanou do země. Před tím jsme sazenice zrovna rozváželi po pasekách, než jsme se k nim dostaly, už osychaly nebo naopak rašily. Přes léto pak sněžná jáma slouží jako sklad na oplocenky a tak.

Chodíte do lesa jen s pilou?
Rozhodně ne. I když většina lesníků je zároveň i myslivci, já ne, jsem taková spíše výjimka. Ale doma udělám budku, donesu ji do lesa a někde jí instaluji. Támhle stojí vysoký usychající smrk, kde mají hnízdo havrani, musíme ho porazit, řeknu tak nějak něžněji, aby se havrani stihli připravit. Je to sice nedobrý pták, ale každé zvíře má v přírodě své místo a úlohu.