Kde jsi se poprvé setkal s žonglováním, a co tě přimělo s tím začít?

V roce 2001 jsem viděl partu pražských žonglérů na Vltavě. Půjčil jsem si od nich náčiní a viděl, jaká je to zábavná činnost. K tomu, abych s tím začal, mě přiměl úraz před čtyřmi lety, kdy jsem zjistil, že nemohu dělat žádný sport, ale měl jsem chuť se něčím bavit. Tak jsem si vybral devil stick, ďábelskou tyčku a začal si hrát.

Jací lidé se žonglování převážně věnují a proč?

Existuje více skupin. Třeba skupina středověkých kejklířů, kteří se pohybují hlavně okolo trhů a festivalů, potom cirkusoví žongléři, a třetí, podle mě hodně široká skupina lidí, vycházející z nezávislé taneční techno scény. Žonglování a točení je družná zábava lidí, kteří se navzájem učí jeden od druhého a předhání se, kdo co umí lépe.

Jak rychle jsi postupoval, a jak rychle si člověk osvojí základy ?

To je člověk od člověka. Někdo je nadaný a cvičení mu zabere času málo. Když chybí talent, musí se nahradit častějším tréninkem. Já v pohybu nadaný nejsem, proto postupuji pomalu. Ale když je někdo šikovný, může se naučit žonglovat se třemi míčky během pěti hodin. Jde hlavně o koordinaci pohybů.

Která metoda je nejnáročnější?

Nejnáročnější jsou kužele a záleží na množství kuželů s nimiž se žongluje.

Jak je to s žonglováním na Jablonecku?

Žonglování má v Jablonci širokou základnu, od lidí okolo třiceti let k teenagerům. Je příjemné vidět, že nesedí v hospodě, ale dělají, co je baví.