Do koronavirové krize vedla v horské vsi malé zpěváčky, nyní doufá, že se přetržená nit znovu naváže. „Mé první setkání s Bedřichovem proběhlo ještě na nižším stupni základní školy, ale na to si pamatuji mlhavě. Tehdy by mě nenapadlo, že tady budu žít a Bedřichov se stane mým domovem,“ usmívá se rozená Jablonečanka. Tady přičichla k trampingu a s bratrem Ivanem a partou kamarádů vyráželi do hor. I do Bedřichova. „Byli jsme taková parta. Jezdili jsme z Liberce do Janova tramvají a odtud jsme chodili pěšky do Bedřichova, do tehdejší hospody Zátiší. A tam jsme zpívali.“

Zdroj: DeníkZpívala jste už dříve?
Zpívala jsem od malička. Jsem nejmladší z pěti sourozenců a jednou za týden se celá rodina sešla a zpívali jsme. Rodiče byli ze Slovenska a ke zpěvu nás vedli. Neuměla jsem si představit, že bych dělala něco jiného. Když moje nejstarší sestra dostala od svého nápadníka kytaru, tak jsem ji hned popadla a učila se jako samouk. Kytara a zpěv mě provázely pořád. Jednou jsme s kamarády hráli na Suchých skalách, kde mě slyšel nějaký pán a poradil mi, že na jedenáctiletce v Jablonci shánějí ve školním souboru Flogiston zpěvačku. Tak jsem tam šla a světe div se: vzali mě. Vzpomínám si, jak jsem tam stála v takovém manšestrovém oblečku a zpívala Včera neděle byla od Pavlíny Filipovské. A pak už se to nějak nabalovalo.

Vy jste pak prošla Orchestrem Ladislava Bareše, kterému slavný kapelník Karel Vlach říkal Král severu a kterého jste si vzala za muže, i big beatovou odnoží orchestru Atlantic. Na jaký koncert si nejvíce vzpomínáte?
Pamatuji se, když nás pozvalo na ples kanadského velvyslanectví do Prahy. Tam tančila třeba i Helena Vondráčková, která pak za námi přišla a moc nás chválila. Pan vesvyslanec mě a Láďu Bareše pak pozval do nejvyššího patra budovy, kde byla hodně nóbl restaurace a říkal, že takový swing dlouho neslyšel. Tam jsem se ocitla v situaci, kdy jsem nevěděla, jak se chovat. Servírovali nám tam třeba kaviár v ledu, vůbec jsem nevěděla, jak to jíst. A další a další pokrmy, které jsem znala snad jen z doslechu. Hrozně krásně se k nám chovali, byl to úžasný večer. To byl velký odpich pro muzikanty kolem Ládi Bareše, pak jsme vyjížděli hodně na Západ, hodněkrát jsme hráli třeba ve Stuttgartu. Ale byli jsme i v Rakousku, ve Švýcarsku, kapela hrála na mnoha hudebních soutěžích. Zkrátka nabídky od Pragokoncertu se jen hrnuly.

Ilustrační foto. Elektronická aukce
Efektivně a transparentně. Jablonec využije k prodeji pozemků elektronické aukce

S Ladislavem Barešem se pojí i vaše první větší „ohmatání“ Bedřichova, tady jste hráli dost?
Ano, sem jsme zajížděli na mnohé slávy. Láďa tady koupil chalupu a Bedřichov se nám stal takovým druhým domovem. V době konání Libereckých výstavních trhů se nám dařilo celou estrádu připravenou pro trhy dovážet i do Bedřichova. Tady jsme hráli za večeři a za láhev „myslivce“. Láďa se vždy bál, aby se dohrálo, naštěstí vždy vše klaplo.

Po letech jste ale od orchestru i kapely odešla. Rozešly se i vaše společné životní kroky s Ladislavem Barešem. Co se stalo?
Tehdy jsem chtěla opustit ta velká pódia, plesy a podobně a raději hrát a zpívat v komornějších klubech. Odjela jsem do Německa za svým budoucím manželem, kde mne očarovala bavorská muzika. Ani ne pop, rock, ale řekněme hudba na rozhraní lidové hudby a vesnického popu. Některé ty písničky jsem česky otextovala a před lety s autorskými věcmi vydala na CD. Chtěla jsem tak přiblížit německou hudbu, která se až na pár výjimek v českých rádiích nepouští. Na albu mne doprovází Honza Kučera, sólista Atlanticu.

To už jste žila opět na Bedřichově. Prý tady vedete ke zpěvu děti?
V roce 2000 Láďa zemřel, a tak jsem se vrátila. Respektive vrátila jsem se se svým druhým mužem, také rodilým Jablonečanem, který přes různé peripetie za komunistů požádal o vystěhování z republiky. Z Mnichova do Bedřichova, byl to další velký skok. Rozestavěli jsme starou mačkárnu a už jsme se sem natrvalo přestěhovali. Udělala jsem CD, sepsala zpěvník, ale pořád jsem si říkala, že to chce dělat něco smysluplnějšího, třeba práci s dětmi. Mám dvě vnučky, které málo vidím. A tak jsem si to vykompenzovala a dala pár dětí dohromady a začali jsme zpívat. Když byla na Bedřichově nějaká akce, tak jsme vystupovali. Třeba vítání občánků, ale i adventní koncerty v kostele u našeho krásného betlému. Přetextovala jsem německé i rakouské koledy, čímž jsme adventní zpívání okořenili. Bohužel to přetrhl koronavirus. Uvidíme, zda to ještě dáme dohromady.

Harrachovský hotel Karolína před přestavbou. Stavaři sem nastoupí už za pár týdnů. Vzniknou tu apartmánové byty.
Trend apartmánového bydlení zaplavuje Harrachov, radnice s developery jedná

Vy jste prý kroužek vedla zadarmo?
Já to dělám jako svou zálibu, nikdy jsem za to, že si děti mohou zazpívat, žádné peníze nechtěla. Prostě se mi to líbí, je to můj koníček. Ale ráda bych našla nějakého nástupce. Přece jen se věk blíží, snažím se najít někoho, kdo by se toho ujal a mě bral už jen jako nějakého poradce.

Ale i tak dál zpíváte?
Nedávno jsme měli na Bedřichově opět vítání občánků, vždyť nám jich přibylo za tu korona dobu deset! Protože jsme s dětmi dlouho nezkoušeli, zazpívala jsem sama. Byly tam dvě babičky, ty přímo plakaly dojetím, i maminkám tekly slzy. To, si myslím, byl velký úspěch.

V letošním roce zemřel na komplikace s onemocněním covid-19 váš další dlouholetý přítel, kytarista, pedagog Jan Krajník…
Jeho babička a moje maminka pocházely ze Slovenska, naše rodiny se od nepaměti přátelily. S Honzou jsem také občas spolupracovala, provázel mne na jednom koncertě v kostele. V rámci Bedřichovského hudebního léta jsem mu připravila dva koncerty, měly ohromný úspěch. A nahrával mi hodně základů mých autorských skladeb. Moc na něj vzpomínám, odešel relativně mladý.

Starosta Tanvaldu Vladimír Vyhnálek ukazuje nový asfaltový pumtrack.
Na Tanvaldské Kotlině vyrůstá velký volnočasový areál, propojí horu s městem

Co pro vás znamená Bedřichov?
Jsem zaujatá, protože Bedřichov je mým domovem, mám ho ráda pro jeho letní i zimní krásu. Našli jsme si tady spousty přátel. Je to nádherná vesnice. Ale býval tu větší klid, hrozně se to tady změnilo. Nebylo tolik penzionů. Na jednu stranu to je dobře, na druhou, vesnice by potřebovala více trvalých obyvatel. Ale stále je tady nádherně. Když vylezu nahoru na kopec, vidím překrásné údolí s nádherným kostelíčkem. Naši předci ho postavili na nádherném místě. Když v něm měl v létě, tuším před třemi lety, koncert kytarový virtuos Štěpán Rak, nechali otevřené dveře. A on těmi dveřmi viděl protější stráň a neustále říkal, jak je tady nádherně, že jsou šťastní ti, kteří tady žijí. Mně jako postarší ženské dělá starost i zima. Je delší než léto, do května mrzne a v září už zase musíme přitápět. Ale až napadne sníh, bude to tady zase jako v pohádce.

Květa Barešová Kunze
• 25 let zpívala s orchestrem Ladislava Bareše
• Několik let vedla dětský pěvecký kroužek, nyní příležitostně s dětmi slavnostní akce, vítání občánků, vánoce, advent
• Zpívá s kytarou pro seniory, děti z mateřských škol a dětského domova, rekreanty na Bedřichově
• 2012 a 2016 samostatný koncert v bedřichovském kostele
• 2017 vydala sbírku svých textů jako zpěvník pro dívky, hrající na kytaru „Písničky pro holky“
• 2015 a 2018 výroční koncerty jako členka Atlanticu