Kliknutím zvětšíteZáběry, které dojaly i samotné vědce: je na nich vidět kojot, který trpělivě čeká u tunelu a rozpustile přitom poskakuje po trávě. Bloumá, dokud ho nedožene jeho přítel jezevec.
Jakmile jeho druh dorazí, vítá ho kojot zavrtěním ocasu. Pak společně vyrážejí do tmavého tunelu. Kojot, jakožto rychlejší zvíře, dvojici vede. Jezevec ho následuje rozvážnou a kolébavou chůzí.
Přátelé na cestách
„Doposud jsme věděli jen to, že tato dvě zvířata spolupracují při lovu,“ napsala na svůj Twitter nezisková organizace Peninsula Open Space Trust, jejíž kamery unikátní záběr zachytily.
Kojot má vynikající čich, takže snadno vypátrá kořist i pod zemí. Jakmile se mu to povede, nastupuje jeho spiklenec jezevec: vyhrabe hlodavce z nory svými dlouhými a ostrými drápy. O večeři se pak společně podělí.
„Nyní se ale ukazuje, že je mezi nimi i jiný vztah, a to přátelský. Kamery zdokumentovaly, jak společně putují noční krajinou ve velmi družné atmosféře,“ dodávají biologové z organizace. To podle nich pohled na mezidruhovou spolupráci zvířat významně posunuje.
Prostřený stůl
Popsaný příběh ostatně není jediným zdokumentovaným případem mezidruhové spolupráce. Další před pěti lety zveřejnila také expertka na kosatky Tiu Similä v dokumentu odvysílaném stanicí National Geographic. Kytovec se podle ní spolčuje při lovu s keporkaky.
„Nakrmit téměř dvacetikilové tělo, jakým se pyšní prá-vě kosatky, totiž není jen tak. Denně musí tento mořský savec spořádat alespoň dvě tuny jídla. Kosatky si proto vyvinuly rozmanitou škálu loveckých technik. Jednou z nich je právě spolupráce s jinými druhy,“ uvedla bioložka.
Podobně se prý chovají také delfíni. Ti zase „podepisují“ spojenectví s tuňáky a někdy dokonce i se žraloky. „Všichni společně nahánějí hejna ryb směrem k mořské hladině, díky čemuž je potom snáz uloví,“ popisuje expertka na klinické chování zvířat Kateřina Štiblická.
Vyděšené ryby se totiž nahromadí v jednom místě, odkud nemají kam utéct. Pro všechny zúčastněné je tím pádem stůl dokonale prostřený. „Mnohdy toho využívají také mořští ptáci. I oni se přidají k hostině,“ doplňuje dále odbornice.
Nečekaná přátelství vznikají také mezi antilopami a paviány. Podle biologů je to dokonale sehraná dvojka, která se dokáže díky své vzájemné spolupráci ubránit mnoha nepřátelům. Dají si totiž včas hlasitým křikem najevo, že se k nim blíží nějaký nebezpečný predátor.
Silní jedinci mají výhodu
„No a jakýsi druh spolupráce lze vypozorovat také u kopytníků. Ti zase zjistili, že v počtu je síla,“ doplňuje další příklad Kateřina Štiblická. Pokud je vás zkrátka na jednom místě hodně, máte daleko větší šanci, že si číhající predátor nevybere jako svou večeři právě vás.
„I když je pravda, že příliš velké skupiny jsou zase predátory detekovatelné snadněji,“ podotýká k tomu expertka. Přesto si právě tuto strategii zvolily třeba zebry stepní nebo pakoně žíhaní.
Pravidlo přitom zní: průbojní a silnější jedinci, kteří jsou na vyšším stupni společenského žebříčku, mohou zůstat skryti uvnitř stáda. Naopak níže postavená zvířata vytlačí skupina na okraj to aby případný predátor ulovil právě je.
Kosmetické salony
Vzájemná péče a spolupráce občas může připomínat i kosmetické salony nebo úklidové služby. To platí například pro některé mořské ryby. Ty si vytvořily celé „čisticí stanice“, do nichž mohou další ryby kdykoliv připlout a nechat se zbavit nepříjemných parazitů. Čisticí ryby se díky tomu zase snadno nakrmí. Obrovské množství takových salonů bývá hlavně na korálových útesech.
Vědci dokonce nedávno popsali, že pokud vznikne na jednom útesu větší množství konkurenčních čisticích stanic, dávají dravé ryby přednost těm, kde se čističi chovají poctivěji.
Příští sobotu 29. 2.: Nežádoucí účinky veterinárních léků
Co soužití různých druhů domácích mazlíčků?
Mezidruhová přátelství nejsou zas až tak neobvyklá ani u domácích mazlíčků. Je například popsána celá řada případů, kdy se domácí kočka nebo pes solidárně postarali o mláďata volně žijících druhů. Příkladem může být fena kojící liščata.
Samozřejmě že v těchto případech stojí za tímto chováním především vliv hormonů, které podporují mateřský pud. Ten se probouzí prakticky pokaždé, když samička narazí na mláďata.
A jak je vidět, hormony mají takovou moc, že dokážou přesvědčit matku, že vůbec není důležité, jestli jde o mláďata vlastní, nebo naopak cizí. I takové pouto, které vzniklo v rámci mateřství, pak může být velmi silné a přetrvávat i do dospělosti všech zúčastněných jedinců.
Velmi zvláštní jsou pak mezidruhové vztahy mezi přirozeným predátorem a přirozenou kořistí. To se občas stane třeba mezi kočkovitou šelmou a některým z hlodavců. Případně mezi šelmou a papouškem. I takové případy jsou zcela běžné a zdokumentované. Někdy je takové mezidruhové přátelství dáno samozřejmě i tím, že dva různé druhy vyrůstají vedle sebe. Proto můžeme vidět třeba přátelství mezi kočkou a psem či mezi psem a lvíčetem, prasetem a koněm.
Někdy záleží jen na individuální povaze daného zvířete, zda je schopné přijmout za svého životního parťáka kohokoliv dalšího mimo svůj druh. Typické je to však pro zvířata, která jsou sociální a jejich přirozeností je mít kolem sebe také někoho dalšího tedy například zvířata žijící v domácnostech lidí.
MVDr. Jiří Žák, Veterinární klinika Havlíčkův Brod
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
